1. ADVENTNÍ NEDĚLE A, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 30.11.2025
Iz 2,1-5 Ž 122 Řím 13,11-14 Mt 24,37-44
Každý rok začátkem adventní doby slýcháme Pánovu výzvu k bdělosti: "Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde." - Tato výzva k bdělosti je vždy Ježíšovou odpovědí na otázky, kdy nastane konec světa a jaká znamení mu budou předcházet? - Ježíš odpovídá "Bude to jako v době Noemově…" (protože tehdy lidé na Boha zapomínali…). A pak ta zmínka o tom, že dva budou na poli - jeden bude vzat, druhý ponechán; dvě budou mlít - jedna bude vzata, druhá ponechána... Nejde tedy jen o to, co člověk dělá, ale jak to dělá... (Záleží na vnitřním obsahu toho, co děláme - tedy nejen na vnější skutečnosti… Buď všechno přijímáme jako Boží dar a s vděčností prožíváme každý den; nebo žijeme egocentricky…). - Dále Pán říká, že přijde uprostřed našeho každodenního života (tedy v obyčejnosti naší všednodennosti - při práci; při jídle; při odpočinku…). - Na konci vždycky nastane "potopa", která prověří, na čem vlastně stavíme; jestli jsme svůj život stavěli na písku nebo na Kristu… - Je pochopitelné, že člověk, který žije jen pro sebe, bude svírán strachem a nejistotou - jemu se Pánův příchod bude jevit jako příchod “zloděje”… Ale když člověk očekává s evangelijní bdělostí - tedy s láskou a touhou v srdci; pro něho to bude příchod Ženicha… Pán přichází každý den (záleží však na nás, máme-li pro něj ve svém srdci místo a zda ho očekáváme s touhou a láskou…). - Připraveni na jeho příchod budeme tehdy, až pochopíme, že my nejsme hospodáři, ale služebníci (kterým bylo vše na této zemi jen svěřeno)…; a že naším největším pokladem je to, že patříme Pánu a žijeme pro něho… Pak se jeho druhého příchodu nemusíme bát, spíš se můžeme těšit na to, že už s ním budeme navždy…