1. ADVENTNÍ NEDĚLE A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 27.11.2022
Iz 2,1-5 Ž 122 Řím 13,11-14 Mt 24,37-44
"Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde." - Tato výzva k bdělosti je vždy Ježíšovou odpovědí na otázky: „kdy nastane konec světa; a jaká budou znamení?“ Pán odpovídá velmi zajímavě: "Bude to jako v době Noemo-vě, jako před potopou. Lidé jedli a pili, ženili se a vdávali." Na tom by ne-bylo nic špatného, kdyby kvůli svému běžnému životu nezapomněli na Boha, na toho, který je Život sám... - A pak ta zmínka o tom, že dva budou na poli, je-den bude vzat, druhý ponechán, dvě budou mlít obilí, jedna bude vzata, druhá ponechána... Nejde tedy jen o to, co člověk dělá, ale jak to dělá; proč a pro koho to dělá... Záleží na vnitřním obsahu toho, co děláme, nejen na vnější skutečnosti. Buď všechno přijímáme jako Boží dar a s vděčností prožíváme kaž-dý den: i to, že můžeme pracovat, že máme co jíst, anebo žijeme sebestředně... Pán říká, že přijde uprostřed našeho každodenního života. Jako by tím chtěl sdělit, že přichází právě do té obyčejnosti naší všednodennosti - při práci, při jídle... V tom se odehrává Boží příchod, ale také Boží soud, který hledí pře-devším na to, proč konáme a jak konáme... Na konci vždycky nastane "potopa", která prověří, na čem stavíme, jestli jsme svůj život stavěli na písku nebo na skále (tedy na Kristu nebo na sobě; na poslušnosti jeho slovu nebo na světských pohledech na život...). Je pochopitel-né, že člověk, který žije jen pro sebe, bude svírán strachem, kdy přijde konec (jemu se pak Pánův příchod bude jevit jako „příchod zloděje“)... Ale pro toho, kdo jej očekává s láskou a touhou v srdci, to bude „příchod Ženicha“... - Evan-gelijní bdělost je totéž co touha milujícího srdce: znamená žít s Pánem v každém přítomném okamžiku. Opakem bdělosti je srdce „tučné“, které je tvrdou půdou pro semeno Božího slova; srdce (jak jsme to slyšeli v druhém čtení) zatížené po-zemskými věcmi a žádostivostí, různými úniky z reality, prostopášností, svárem a závistí (srov. Řím 13,13)... Pán přichází každý den; záleží na nás, máme-li pro něj ve svém srdci mís-to a zda ho očekáváme s touhou a láskou... Připraveni na jeho příchod budeme tehdy, až pochopíme, že my nejsme hospodáři, ale služebníci, kterým bylo vše na této zemi jen svěřeno; a že naším největším pokladem je to, že patříme Pánu a žijeme pro něho... - Pak se jeho druhého příchodu nemusíme bát, spíš se mů-žeme těšit na to, že už s ním budeme navždy...