Zelený čtvrtek, Hl.Životice 29.3.2018 Jn 13,1-15
V prvním čtení jsme slyšeli ustanovení velikonoční večeře na „připomínku“ vysvobození z egyptského otroctví. Náš překlad hebrejského slova „zikkárón“ = „vzpomínka“ neodpovídá zcela významu, protože znamená vzpomínat na něco, co se stalo a co je dávno pryč. Kdežto význam hebrejského slova je hlubší a znamená: „zpřítomnění i v součastnosti“... Druhé čtení z listu sv. apoštola Pavla Korinťanům a Janovo evangelium nám ukazují, co se ve Večeřadle stalo. Svatý Pavel stručně vypráví o ustanovení Eucharistie a v evangeliu se hovoří o umývání nohou; tedy jako by to ani nesouviselo s eucharistii... „Ježíš miloval své do krajnosti“ a vydal svůj život do jejich rukou. Na toto krajní, absolutní vydání (největší lásku má ten, kdo dá život) ustanovil Ježíš památku, která má zpřítomňovat tuto lásku do krajnosti, aby byla stále přítomná uprostřed těch, kteří v něj uvěřili... - V TV bývá pořad „Jste to, co jíte." Zjednodušeně řečeno: pokrm, který sníme, se chemickým procesem promění v energii. Ale v případě svatého přijímání - Eucharistie, je tomu jinak: my jsme proměňováni v Krista natolik, jak se mu dokážeme otevřít a přiblížit se mu... Dnes, při zpřítomnění večeře Páně, je příležitost, abychom si tuto skutečnost zřetelně uvědomili, že to nejsou věci dávno minulé, protože Kristus je stále s námi a je přítomný jak ve službě lásky, tak i v Eucharistii... A v tomto hlubokém vědomí a v této radostné vděčnosti slavme Eucharistii a děkujme Pánu za to, co pro nás, pro naši spásu a naše dobro udělal. Děkujme za to, co se stále děje, co je trvale přítomné, až to vyústí ve věčnosti...