Zelený čtvrtek A, Kujavy 13. 4. 2017
Dnes oslavujeme svátost Eucharistie. Je to tajemství, které nás vevádí do tajemství celých velikonoc; do tajemství lásky; smrti a vzkříšení... Sv. Augustin prohlásil: "Bůh je všemohoucí, ale víc nám už nemohl dát než Eucharistii." - Ano, v ní se nám dal celý. Bůh se snižuje k člověku - při poslední večeři oblékl zástěru a snížil se k nohám apoštolů. Na oltáři bere na sebe podobu Chleba a Vína. Eucharistie to je poklad nejvyšší ceny; nejskvělejší tajemství víry; dar, který dal Ženich své Nevěstě na důkaz své nesmírné lásky... Eucharistie to je srdce křesťanské zbožnosti; studánka života, která nás posiluje a očišťuje, abychom už nežili pro sebe, ale pro Boha a abychom zůstávali v jeho lásce... Každá Eucharistie představuje transfuzi nového života do žil světa. Když tedy přijímáme Kristovo Tělo a Krev; jeho sláva proniká do našeho bytí a posvěcuje svět, který mu předkládáme. Když církev slaví Eucharistii, reálně tím předjímá věčnou nebeskou svatební hostinu... Při slavení Eucharistie je mezi námi přítomno Boží království. Každou minutu je někde na naší planetě slavena mše, aby lidem hladovějícím po věčnosti zpřítomnila Krista. Církev je svatá právě proto, že je ustavičně obnovována Tělem a Krví Kristovou, které se za nás vydávají ve mši svaté... V tento slavnostní den, kdy se radujeme z eucharistické hostiny, prosme Pána, aby všechny ty poklady života pokorně se skrývající v Hostii vylil na celý svět. Ježíš se vydal úplně celý, protože bláznivě miluje každého z nás - každého člověka, v každé době... Pane Ježíši, ty jsi Chléb živý, který sestoupil z nebes; kdo jí tento Chléb, bude žít navěky. - Ať tento Chléb a toto Víno nejsou pro nás jen pokrmem, který musíme přijímat z příkazu církve alespoň jednou za rok, ale ať je opravdovým pokrmem, jehož potřebu cítíme, abychom vyšli ze svého otroctví, ze svého Egypta k pravé svobodě.