Zelený čtvrtek A
Pustějov, Kujavy 17. 4. 2014
Vyslechli jsme Janovu zprávu o Poslední večeři: „…těm, které miloval, projevil lásku až do krajnosti….“ - Jsme i my jeho učedníky, jsme i my těmi, které on nazývá přáteli a které miluje až do krajnosti? Týká se jeho závěť i nás? Slaví i s námi stejnou hostinu? - Všichni, kdo jsme pokřtěni v Kristu, patříme k němu poutem, které nelze zrušit. Neseme v sobě jeho život; tvoříme tělo jeho církve. On i nás miluje a nikdy nepřestane milovat, a to až do krajnosti, ba ještě dál; protože jeho láska přesahuje všechny hranice… Je to láska nekonečná, bez-břehá, věčná. Je větší, než může pojmout naše mělké srdce i náš rozum… Ježí-šova láska nás nese a objímá; a my, i když nejsme schopni jej pochopit; můžeme jej zakoušet v touze a díkůvzdání… Neznáme z Pánova odkazu nic vzácnějšího, než je dar Eucharistie. - Co mohl dát víc, než sám sebe; v bezvýhradném úplném sebedarování? Daruje nám své tělo, které se za nás vydává na krutou smrt; a ta-ké svou krev, kterou neváhá prolít za naše hříchy, aby nám byly odpuštěny. Dal nám i své srdce, probodené kopím na znamení, že opravdová láska se daruje do posledního dechu, tepu srdce a kapky krve…
Spolu s darem Eucharistie nás jeho poslední vůle zavazuje také přikázáním lásky. Ježíš sděluje, že se máme i my milovat jako on miluje nás. Každá neláska, sobecký postoj k bližnímu, nevraživost, či dokonce nenávist jsou naší zradou na Kristu samém…
Dnes je ta pravá chvíle, abychom si připomněli, že Ježíš myje lidem nohy s plným vědomím, že naopak lidé už zítra na Golgotě jeho vlastní nohy přibijí hřeby na kříž... Bere chléb a víno do svých rukou a přitom ví, co lidé udělají s jeho rukama o den později při ukřižování… Otvírá srdce do krajnosti, aby se nám zcela daroval, i když ví, že toto jeho srdce bude bezcitně probodeno kopím a násilně umlčeno...
- Hledejme odpověď lásky na jeho lásku v sobě samých a v hloubi vlastního srdce a svědomí. Protože jen tam, kde je opravdová láska, přebývá Bůh…