neděle Zmrtvýchvstání Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 16.4.2014
Sk 10,34-43 Ž 118 Kol 3,1-4 Jn 20,1-9
U každé události - a nemusí to být jen událost z dějin spásy - se ptáme na tři věci: za prvé, co a jak se vlastně stalo; za druhé, jaký to má obecnější význam; a za třetí, k čemu to pobízí mě osobně... Maří Magdaléna, tato "apoštolka apoštolů", jak ji nazval svatý Augustin, je v centru dnešního evangelia. Pro nás její svědectví není nic neobvyklého, ale ve světě tehdejší doby, svědectví ženy nebyla přikládána velká váha. Navíc podle sv. Jana podává svou zprávu sama, tedy bez předepsané váhy svědectví dvou lidí, jak bylo vyžadováno. A přece ti dva, Petr a Jan, navzdory všem obvyklým předpisům a zvyklostem, jejímu svědectví uvěří. Dokonce natolik, že běží ke hrobu, aby se sami na vlastní oči přesvědčili o tom, co je pravda. Jan, mladší a hbitější, doběhne první, ale čeká na Petra, který už tehdy měl jasnou autoritu a právo moudřejšího a zralejšího člověka. Prázdný hrob! Těžko vysvětlit, co znamená. Snad má pravdu dohad Maří Magdalény, že "vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili". Petr je zmatený, ale Jan vidí a uvěří neuvěřitelnému - Pán byl vzkříšen. Z reakce apoštolů nám Písmo vzkazuje, že není důležité, kdo říká pravdu. Nemusíme lpět na lidských zvyklostech, je důležité mít oči i srdce otevřené a nesoudit svědectví podle toho, kdo je vyslovuje. Každý je povolán ke štěstí. Je důležité, v čem své štěstí spatřujeme. Aby bylo trvalé a plné, mělo by být založeno na věčných hodnotách - na lásce k Bohu a bližním. Ta nám dá schopnost přenést se přes potíže; věřit v neuvěřitelné zázraky a mnohdy jednat jinak, než se "předpisově" očekává...