Zelený čtvrtek, Pustějov, 18.4.2019
Mnozí mají různá očekávání: Jedni se těší, že ten, kterému provolávali slávu jako mesiáši, je v Jeruzalémě. Pro ně se čas naplnil. Mesiáš se musí projevit... I jiní čekají na jeho projev, ale spíš proto, aby jej mohli usvědčit a odstranit, protože se naplnil kalich jejich trpělivosti a strach z Ježíše je nenechá v klidu... Plní očekávání jsou i učedníci. Znají Ježíše, jsou s ním tak dlouho, tolik o něm vědí, tolik s ním zažili, tolik od něj čekají. - Co z toho se naplní? - Tajemným způsobem určil Ježíš místo večeře... Chová se tak zvláštně. To, co zítra uskuteční na kříži, znázorňuje při večeři... Jeho láska slouží, daruje se druhým, a to bez ohledu na to, jestli si ji ti druzí zaslouží, či ne; jestli ji přijmou, nebo ne. - On jde umývat nohy Jidášovi, který ho zradí. Petrovi, který tomu gestu lásky nerozumí a odmítá ho... Bůh miluje prostě proto, že je láska. Důvod k milování má sám v sobě. - Chápete, co jsem vám udělal? Nehledejte důvody k milování a nedejte se odradit, když nejste přijímáni... - „Vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: Toto je moje tělo, které se za vás vydává... vezměte a jezte...“ - Další znamení jeho lásky, která se vydává až do krajnosti... Ježíš po všechny věky vstupuje do svých učedníků, aby v nich uskutečnil to, co od nich žádá. Vstupuje do nich, aby sám miloval v nich. Jeho láska však nespoutává, nebere svobodu, protože jenom dává... Benedikt XVI. řekl: „Lidé, kteří mají určitý společný zájem, se spontánně spojují. Ve mši svaté nás nespojuje soukromý zájem té či oné skupiny, spojuje nás zájem, který o nás má Bůh. Díky tomu, že stojíme před Pánem a při Pánu, se také naučíme stát jeden při druhém.“
Velký pátek, Pustějov, 19.4.2019
Láska mi dala z nebe sestoupit v tento svět, ona mi káže sebe dát v oběť, i svou krev. Láskou mi srdce puká, milostí přemnohou, kříž ani smrti muka ji zdolat nemohou. Korunu nosit z trní mě ona učí jen, posměchu jenom pro ni jsem terčem učiněn. Že v žízni žluč jsem lokal, že srdce pilo tresť, že oštěp bok můj proklál, jen dílo lásky jest. Jen pro ni, přeubohý, v úzkostech přebývám, pro ni ruce i nohy probity hřeby mám. Tu věrnou muku moji chceš splatit duše, rci? Miluj mě! To mě zhojí. Jen lásku, Lásko, chci.
Hymnus ze žaltáře, modlitba s čtením (1-5. postní týden)
Bílá sobota Pustějov, 20.4.2019
„Hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen.“ - Tak zní poselství dnešní svaté noci. K velikonočním událostem nepatří jen kříž a hrob; ale i vítězství a život... Dnes tedy znovu můžeme slyšet velikonoční poselství pro všechny: „Byl vzkříšen!“. V čteních jsme si připomněli dějiny spásy; a v srdci nám ještě znějí slova svatého Pavla: „My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti... A jako Kristus byl vzkříšen Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem. Neboť jestliže jsme s ním srostli tak, že jsme mu podobní v jeho smrti, budeme mu tak podobní i v jeho zmrtvýchvstání...“ – Ano, křtem jsme vstoupili do Velikonoc tak, že jsou stále přítomné v našem životě (a ne pouze při obnově křestních slibů!). - Dnes máme příležitost prohloubit a oživit setkání s Kristem, aby skutečně upevnilo naše spojení s ním. Hluboké spojení s Kristem v každodenním životě bude jako trvalé Velikonoce důvodem naděje na naše vzkříšení; a už tady zárukou vnitřní svobody i příčinou pravé radosti... - Kristus vstal, Aleluja!