26. neděle v mezidobí (sv.Václav), Hl.Životice, Pustějov, Lubina 28.9.2014
Múd 6,9-21 1 Krn 29,11n 1 Pt 1,3-24 Mt 16,24-27
První čtení si všímá moudrost, která pramení ze zachovávání přikázání; a vede pak ke spravedlnosti a lásce. - Petrův list uvažuje o tom, že utrpením Ježí-še Krista jsme vykoupeni: „abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě“. – Evangelium rozlišuje, co je důležité pro věčnost a co ne…
Jak promlouvá však svatý Václav do našeho života? Asi nebudeme ná-sledovat tohoto světce zrovna v statečném hájení českého území; ani nebudeme připravovat přímo z vlastní vinice nápoj k slavení eucharistie. Jak tedy následo-vat „dědice” české země? - Teď budu trochu fabulovat: Mezi Václavem a jeho bratrem Boleslavem mohla růst vzájemná antipatie, nesnášenlivost. Václav mohl klidně pociťovat nelibost k Boleslavovu světáctví a požitkářství. Boleslavovi mohla naopak překážet zase Václavova zbožnost a nezasloužená sourozenecká nadřazenost staršího sourozence. Oheň nenávisti a závisti může dlouho doutnat, třeba i roky. V případě Václava a Boleslava to vyvrcholilo u dveří chrámu onoho rána ve Staré Boleslavi. Stanuli proti sobě: Boleslav tasil meč a udeřil... - Oba bratři měli možnost jeden druhého zabít, ale jen jeden svůj úmysl uskutečnil. Václav v posledních sekundách svého života se uchýlil k jinému způsobu jedná-ní: odpustil. Proč? Zřejmě neměl v tu chvíli jiný důvod než lásku ke Kristu… - Václavův odkaz - ODPUŠTĚNÍ - je velmi konkrétní, pro každého z nás. Je sice jednoduchý, ale přesto těžký na uskutečnění. Vždyť kdo z nás se nepotýkal s tím, jak odpuštění „nejde”; jak se stále vrací zahořklost a touha oplatit stejnou mincí? Tyto zkušenosti, společné nám všem, vedou k zjištění, že odpuštění je ja-kési mučednictví! Vždyť vyžaduje sebezapření; úsilí vzdát se nároků na pomstu; ochotu neoplatit druhému zlým ale dobrým… A toto vše je skutečným mučed-nictvím, i když nekrvavým.
Máme tedy vzory, můžeme se z jejich vztahu poučit a doutnajícím oh-ňům nenávisti včas předcházet. Odpuštěním tedy následujeme našeho národní-ho patrona a zároveň se „stáváme mrtví hříchům, abychom žili spravedlivě“ s Kristem i Václavem nyní i ve věčné blaženosti…