Sv. Rodiny C Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 30.12.2018
1 Sam 1,20-28 Ž 84 1 Jn 3,1-24 Lk 2,41-52
Biblická čtení, která jsme vyslechli, nám prezentovala obraz dvou rodin, které konají svoji pouť k Božímu domu. Elkana a Anna přinášejí syna Samuela do chrámu v Silo, aby jej zasvětili Pánu (srov. 1 Sam 1,20-22.24-28). Stejně tak Josef a Maria spolu s Ježíšem putují do Jeruzaléma (srov. Lk 2,41-52)… Podívejme se na tři momenty z evangelia: - 1) Tím nejkrásnějším, co dnes zdůrazňuje Boží Slovo, je skutečnost, že putuje celá rodina. Tatínek, maminka a děti jdou společně do Pánova domu, aby světili tuto slavnost modlitbou. Je to významné poučení nabízené také našim rodinám… - Jak důležité je pro naše rodiny, že putují společně a mají stejný cíl! Víme, že máme společnou cestu, na níž potkáváme těžkosti, ale také chvíle radosti a útěchy. Na této životní pouti sdílíme také chvíle modlitby. Co může být krásnějšího pro tatínka a maminku než žehnat vlastním dětem na počátku dne a na jeho sklonku. Dělat jim na čelo křížek jako v den křtu. Není to snad ta nejjednodušší modlitba rodičů za jejich děti? Žehnat je, tedy svěřovat je Pánu jako Elkana a Anna, Josef a Maria, aby jim byl záštitou a oporou během dne… 2) Druhý odkaz evangelia je, že dvanáctiletý Ježíš, opustil své rodiče a zůstal zcela sám v Jeruzalémě; a kde ho pak našli? V chrámu… - Cesta za Kristem bude vždycky do jisté míry blouděním. Často povede jinudy, než kudy se budeme ubírat my. A na nás je, abychom se ho vždy znovu vydali hledat… - Snad bychom se mohli domnívat, že máme snazší situaci než Kristovi rodiče. My už přece víme, že ho nalezneme v chrámu. Stačí tedy ve chvíli, kdy tápeme, zajít do kostela – a je to. Jenže tak jednoduché to není. Musíme si nejprve vyjasnit, co je tím chrámem, ve kterém Ježíš po skončení svátků zůstal. - Podstatou chrámu nebyla stavba nebo obřadní roucha či posvátné náčiní. Ani výzdoba, oheň či jiné zařízení. Tím nejpodstatnějším v chrámu byla oběť. Oběť za ty, kdo hřeší, bloudí a nemohou si pomoci vlastními silami. Tam, v blízkosti chrámové oběti, Kristus zůstal. A tam ho také můžeme nalézt i my. Ale opět. Nenalezneme ho, pokud si myslíme, že nám stačí být při zpřítomnění jeho oběti při mši. Pokud chceme skutečně nalézt Krista, musíme jít tam, kde je on. Musíme spolu s ním se stát obětí pro dobro svých bližních. Pokud se toho odvážíme, okamžitě budeme vědět, že jsme ho nalezli. Neumím vám slovy popsat, jak se to pozná. Je to totiž jako s láskou – když přijde, prostě víte, že tu je… 3) Třetí moment je shrnutý do slov. „Ježíš se po skončení oné pouti vrátil do Nazareta a poslouchal svoje rodiče“ (srov. Lk 2,51). - Součástí rodinného putování jsou také momenty, které se spolu s Pánem mění na příležitost růstu, příležitost přijmout a dát odpuštění a prokázat lásku a poslušnost. Ať se každá putující křesťanská rodina stane privilegovaným místem zakoušené radosti z odpuštění. Odpuštění je podstatou lásky, která dovede chápat pochybení a zjednávat nápravu. Jakými chudáky bychom byli, kdyby nám Bůh neodpustil! Právě rodina vychovává k odpouštění, protože skýtá jistotu pochopení a podpory navzdory chybám, kterých se lze dopustit. Neztrácejme důvěru! Je krásné neustále si vzájemně odpouštět. Vám všem - putující rodiny, svěřuji toto tak významné poslání, poslání společné modlitby, poslání nalézání Krista a poslání odpuštění…