DS, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 20.5.2018
Sk 2,1-11 Ž 104 Gal 5,16-25 Jn 15,26-16,15
Dokud nebyl, Jidáš zrazuje a Petr před umučením zapírá... Dokud nebyl, apoštoly utekli z Getsemanské zahrady... Dokud nebyl, dveře ze strachu byly zamčené... Dokud nebyl, apoštoly těžkopádně kráčeli do Emauz... - Ale když přišel, apoštoly nebojácně stanuli před celým městem a mluvili otevřeně k Parthům, Médům, k těm z Kappadokie, Egypta, Říma a z jiných koutů světa... Už je nedokázalo nic umlčet: ani dveře věznice, pronásledování, vzdálenosti a společenské bariéry, různá příkoří, dokonce ani trest smrti... O kom že je to řeč? Samozřejmě o DS... Když o Letnicích sestoupil Duch Svatý na učedníky, způsobil, že všichni apoštolům rozuměli, přestože byli z různých zemí. Událost nám připomíná Babylon, kdy si lidé naopak přestali rozumět, protože se uzavřeli Bohu. Nyní jsou naplnění Božím Duchem, který působí tak, že: dodává odvahu, vytváří vzájemné porozumění, radost, a vlastně všechno ostatní „ovoce Ducha“, které vyjmenovalo dnešní druhé čtení... Kdo je DS? • „Duch Svatý je oheň. Oheň není něco, co za někým jen tak přijde a vedle něj pak zůstane. Oheň hoří a proměňuje. Víra je ohnivý jazyk, který nás spaluje a přetavuje, aby stále intenzivněji platilo: Já, a přece už ne já...“ (Benedikt XVI.) • „DS je jako GPS-ka: tedy když ztratím z očí cíl cesty svého života, a vydám se od Boha-Lásky jiným směrem; DS neustále a trpělivě „přepočítává“ a nabízí mi novou, bezpečnou alternativní cestu, abych nakonec skončil v Bohu. Stačí jen poslouchat jeho navigační pokyny...“ (p. Kuffa) • „Bez Ducha Svatého nejsme schopni žít svůj každodenní život. On způsobuje, že jsme schopni žít z víry; modlit se; plnit své poslání; neztrácet naději a mít dost lásky k lidem, přátelům i nepřátelům. Ducha Svatého potřebujeme ke všemu.“ (p. Kodet) Dnešní slavnost neznamená jen oslavu; ani nejde o to, abychom si vyprosili Boží pomoc a sílu, která by nám pomáhala dosahovat naše ušlechtilé cíle. Nejde ani o mimořádné dary Ducha jako potvrzení naší zbožnosti. - Dnes jde o nové otevření se Duchu, které předpokládá ztratit sebe, svá přání a svého ducha, abychom mohli být naplněni Duchem Ježíšovým. Ten nás Ježíši připodobní; ten v nás bude pramenem pokoje i moudrosti; ten bude ohněm, co skrze nás zapálí mnohá srdce...