Seslání DS, Pustějov, Kujavy, Bílov 8.6.2014
Sk 2,1-11 Ž 104 1 Kor 12,3-13 Jn 20,19-23
Jedním z největších Božích darů je dar DS. - Pokud bychom se zeptali, kdo je podstatou křesťanství, můžeme stručně a správně odpovědět, že je to Bůh, který se daruje, neboť všechno co máme, máme od Boha… Bůh-Duch Svatý je někdo ve mně a nade mnou. Někdo, kdo mě provází, osvěcuje, vede k pravdě a utěšuje; někdo kdo mi odpouští… Působení Ducha Svatého je taktní, jemné, tiché a nenápadné, přesto mocné a uzdravující. Dotyky a dary DS přibližují člověka Kristu a proměňují ho v jeho svědka. Duch Svatý je láska mezi Otcem a Synem. Kde je DS, tam jsou vztahy lásky, tam vzniká jednota a štěstí uprostřed společenství… DS je sjednocující osoba Nejsvětější trojice, ale i církve.
Jestliže do nás proniká DS (který se na počátku stvoření vznášel nad vodami), stáváme se i my novým stvořením; setkáváme se s vlastním původem; stáváme se obrazem Božím… Letnice se netýkají jen jednotlivců, ale vzniku a růstu církve – jsou jejím zrozením. Když na lidi sestoupí DS, spojuje je, umožňuje vytvořit společenství. Vzniká tak společenství (které je a má být stále více) kvasem světa… Člověk se stává člověkem, když ve společenství pracuje na díle, které nám všem Bůh svěřil: zlidštit tento svět; zformovat jej podle Boží vůle a vtisknout mu charakter Božího ducha. Církev je společenství těch, kteří společně skládají (jako obraz mozaiky) svědectví o Ježíšově vzkříšení. Všude, kde žijí lidé bez naděje; kde se zdá, že temnota smrti zvítězila nad životem; má církev dosvědčovat vítězství života; vítězství lásky nad nenávistí; možnost vzkříšení uprostřed smrti…
Přijď, Duchu Svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky…