1.1. PM Bohorodičky, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 1.1.2017 4M 6,22-27 Ž 67 Gal 4,4-7 Lk 2,16-21
Tradičně v tento den si zvykneme přát všechno jen to nejlepší, zejména zdraví, štěstí, úspěch... - V prvním čtení jsme slyšeli, že Bůh skutečně chce žehnat lidem. Dokonce kázal lidem, aby toto jeho požehnání "distribuovaly" dál. Postarat se o to měl zejména Áron, Mojžíšův bratr, který byl vyčleněn na kněžskou službu v Izraeli. On a jeho synové - tedy ti, kteří dělali to samé, co on - měli vzývat jméno Boha nad izraelským národem. A Bůh je i žehnal. Neustále držel nad nimi ochrannou ruku. I tehdy, když ho neposlouchali, se snažil je přivést na správnou cestu. Stalo se vícekrát v dějinách vyvoleného národa, že si udělali po svém, že zapomněli, kde mají hledat pravé štěstí. Došlo to dokonce do takové krajnosti, že Bůh je chtěl všechny vyhubit a z Mojžíše udělat nový národ, který by byl hodnější Jeho požehnání... Tehdy jen na přímluvu Mojžíše upustil ze svého záměru a když se Izrael vrátil k němu, opět mu ochotně dal své požehnání... Bůh je Bohem dobrotivým a laskavým, on chce každému jen dobře. On chce každému dát své požehnání, nikomu ho neodepře, kdo o něj stojí... Latinsky se požehnání řekne "benedicio", což znamená "dobře mluvit", "dobrořečit". Pokud tedy chceme, aby Bůh požehnal nám, musíme i my "dobrořečit" Jemu. To znamená, aby naše kroky byly kroky směrem blíže k Němu... - Typickým příkladem je Panna Maria. Ona řekla Bohu "ano", "dobře", "staň se" - a Bůh ji zahrnul tím největším požehnáním, jaké kdy člověk v dějinách dostal... V dnešní den vyslovme tedy mimo jiné i přání, prosbu, aby v celém nastávajícím roce čím více našich kroků směřovalo k Bohu. Abychom měli svá srdce otevřené Jeho požehnání...