Nejsvětější Trojice B, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 27.5.2018
5M 4,32-40 Ž 33 Řím 8,14-17 Mt 28,16-20
Došlo ke krádeži. Okradeným je biskup a předmětem krádeže jsou jeho knihy. Ten čin se stal u města Hippo na území Alžíru. A bylo to někdy kolem roku 415. Ten biskup se jmenoval sv. Augustin. Ztratilo se prvních dvanáct z konečného počtu patnácti knih jeho pojednání „O Trojici“, které psal asi 20 let... Ukradli to jeho žáci, kteří totiž už nemohli vydržet, kdy to bude konečně hotové... Nebudeme rozebírat těžkou teologii. Ale v duchu dnešních čtení můžeme pochopit, že jejich hlavním tématem není to, jaký je Bůh sám v sobě; ale to, jak se zjevuje... - Z prvního čtení vidíme, že víra se zakládá na dějinné zkušenosti a nevyžaduje od nás nějakou teoretickou odpověď, ale přilnutí celé naši existence... Pavel v listě Římanům hovoří, že v DS se skrze Krista můžeme obracet k Bohu-Otci, protože jsme jeho plně adoptované děti... Závěrečné verše Matoušova evangelia obsahují trinitární formuli křesťanského křtu... V úvaze o Nejsvětější Trojici se zastavím jen u jednoho aspektu: vztahy. Víme, že první a nejdůležitější vlastností Boha je láska; ba co víc: Bůh je zosobněná láska... - Oslovujeme sice více osob, a přece jednoho Boha. Trojice je vztah Syna k Otci a spojnicí je DS. Z řečtiny je to „dech“, protože je to vztah, bez kterého nelze žít - stejně jako bez dechu. Otec, Syn a Duch jsou Bohem, který by bez vztahu k jinému nebyl tím, kým je: totiž Bohem opravdovým a jediným. Bůh, protože je láska, která se chce neustále rozdávat, stvořil celý kosmos. A podle Bible, lidé jsou stvořeni na „Boží obraz“, tedy jsou povolání tvořit vztahy V kostele často slýcháme, že máme "pozvat Boha do svých vztahů". Ano, tak to je. Ale ... současně to tak není. Není to tak, že by Trojice a vnitřní život jejích Osob jaksi přibyly k těm našim vztahům. Jsme to naopak my, kdo se všemi svými dobrými vztahy přidáváme k ní, k Trojici, a jejímu vnitřnímu životu. Bůh - přesně vzato - nás nepotřebuje v tom smyslu, že by mu něco chybělo; protože kdyby mu něco chybělo, nebyl by to Bůh. Přesto je náš Bůh tak pokorný, že nás „potřebuje“ - potřebuje ve smyslu touhy být s někým dalším a touhy po dobru toho druhého. A tak se naše dobré vztahy nabalují na život Otce, Syna a Ducha Svatého. Bůh dokonce nechce být sám ani ve svém tvoření: a tak je člověk - jeho obraz - schopen tvořit nové věci. Proto se k životu Trojice křesťan nepřipojuje jenom v kostele nebo v nějaké extázi, ale vším každodenním tvořením dobra... --- Prosme Otce skrze Syna v Duchu Svatém: Bože, jediný v Trojici, ačkoli je těžké pochopit rovnici 1 = 3; prosíme pronikni nás svoji láskou, která se rozdává, abychom mezi sebou vytvářeli vzájemné vztahy a tak rostlo společenství nesobecké lásky, které budeme naplno prožívat v nebi...