Křest Páně Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 12.1.2020
Iz 42,1-7 Ž 29 Sk 1,34-38 Mt 3,13-17
Dnešní evangelium je tak trochu o plánování a představách, které si o ži-votě vytváříme... Podívejme se na Jana Křtitele. Věděl jistě, že připravuje cestu Mesiáši... Naprosto mu bylo jasné, že není hoden, aby mu byť jen rozvázal řemínky jeho obuvi... Věděl, že Mesiáš jednou k Jordánu přijde... Všem říkal, že za ním stojí někdo mno-hem větší, než je on, protože byl dříve... - A pak skutečně Ježíš přišel (docela obyčejně, v davu ostatních kajícníků), a požádal ho o křest... - Pro Jana to byl šok. Takhle si Mesiáše a začátek jeho díla nepředstavoval... Nakonec se však podvolil a vzdal se svých představ, které měl... A díky své pokoře a ochotě měnit své plány a představy, spatřil Ducha Svatého sestoupit na Krista, a dokonce zaslechl i hlas z nebe... - Je přirozené, že plánujeme a máme vlastní představy, jak by náš život měl vypadat. Ale dovolme Bohu, aby do našich schémat mohl sem-tam zanést nějakou tu změnu... Pokud vydržíme a umožníme Bohu tyto zásahy, obdaruje nás víc, než bychom dokázali my sami dosažením svých vlastních, předem na-plánovaných cílů... --- Ježíšův křest, který si dnes připomínáme, byl v podstatě jednou z nej-důležitějších etap zjevení Ježíše Krista světu jako Boha. Události kolem Ježí-šova zrození byly již dávno pryč, hluboce zasunuté v srdcích několika protago-nistů oněch dnů... Třicet let skrytosti a nenápadného života udělalo na první po-hled z Ježíše člověka, jako jsou všichni ostatní... - Křest uzavírá tuto Ježíšovu ži-votní fázi... Toto je Ježíš zvěstovaný Izaiášem v prvním čtení: služebník Boží, jenž nekřičí, nehlučí a neutíká ulicemi s ústy plnými výhrůžek a trestů; jenž nalomenou třtinu nedolomí; a doutnající plamen neuhasí. Je to Ježíš pokorného srdce, který skutečně přichází povolat hříšníky k lítosti, ale přichází je povolat s milosrdenstvím... Apoštol Petr, jehož hlásání jsme naslouchali ve druhém čtení, pokládá událost Ježíšova křtu za počátek jeho příběhu; bylo to právě při křtu, kdy Bůh „pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše z Nazareta“. Dnes si tedy připomínáme začátek Ježíšovy veřejné činnosti, a zároveň toho, co Ježíš konal, koná a bude konat až do konce času ve své církvi... Ježíš, který šel pokorně a skrytě k Janovi, je tím samým, jenž tajuplně přichází k nám ve znameních chleba a vína; chystá se přijít sem k nám, do naše-ho společenství... My ho dnes přijmeme se stejnými slovy, jimiž ho oslovil Jan Křtitel u Jordánu: „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa.“