Křest Páně Životice, Pustějov, Kujavy
7.1.2018 Iz 55,1-11 1 Jn 5,1-9 Mk 1,6-11
Kristův křest v Jordánu není jen historickým dokladem, je úžasnou skutečností. Bohočlověk se nechává křtít jako ostatní hříšníci, ale ne jen pro příklad a aby se naplnilo Písmo, anebo aby jiní neřekli.... Svým křtem ukazuje, že na svá bedra bere celou tíhu naší slabé lidské přirozenosti zasažené následkem hříchu. I když On - pravý Bůh a pravý člověk - září čistotou obnovené a vykoupené lidské přirozenosti, nezasažené žádným hříchem, ukazuje obrovskou pokoru a svou skloněnou hlavou v okamžiku křtu dává najevo hloubku svého milosrdenství: že ví o naší neschopnosti a ubohosti... Křest v Jordáně dosvědčuje, že tento Boží Syn Ježíš se neštítí obyčejných hříšných lidí. Staví se s nimi dokonce do jedné řady, aby dal najevo, že se chce ujmout právě těch, kdo jsou v nouzi, kdo jsou v maléru. Ježíš se setkával s lidmi na jejich pracovišti. S rybáři při rybolovu u jezera, s celníkem u jeho celnice. Ježíš se setkával s lidmi, když jim bylo zle: v nemoci, při umírání, když byli slušnou společností vyvrženi... Ježíš přijímá pokorně křest a věřící křesťan stojí v němém úžasu před nepochopitelností Božích cest. A i když zaznívá z nebe hlas: "Toto je můj milovaný syn", přesto Kristova pokora v okamžiku křtu je skutečným dokladem, že přišel smýt hříchy světa. - V prefaci dnes uslyšíme, že když byl Ježíš pokřtěn, podivuhodnými znameními nám zjevil tajemství svého života. Boží život pro nás je a bude vždy obdivuhodný. Nechme proto prostoupit dnešní událost do našeho srdce a neposlouchejme dnešní Boží slovo jen jako oprášený list kroniky, oprašme svou duši od prachu hříchu a pamatujme, že ne litera, ale duch oživuje. Vždyť jsme naším křtem už vstoupili do Kristem obnoveného života, abychom už bž těď byli jeho dcerou i synem...