Křest Páně, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 8.1.2017 Iz 42,1-7 Ž 29 Sk 1,34-38 Mt 3,13-17
Patnáct dní jsme slavili Vánoce. Dnes se tento okruh uzavírá svátkem Křtu Páně, který zakončuje vánoční dobu jako důležitou připomínku toho, kdo je vlastně Ježíš, jehož narození jsme slavili. A na druhé straně tento svátek stojí na začátku doby "během roku", která postupně rozvíjí vhled do Ježíšova učení... Zařazení textu o Ježíšově křtu u synoptiků na začátek Ježíšovy veřejné činnosti není pouhý historický záměr, nemá nám jen připomenout, jak věci byly, ale je to jakési prvé a nejdůležitější "představení" hlavní postavy evangelií. Ukazují Ježíše jako člověka, který se staví do řady s hříšníky, což je opravdu pohoršlivé i pro Jana Křtitele... Ale Ježíš se nestaví s hříšníky do řady jen tak pro nic za nic. Jde mu totiž o naplnění "veškeré spravedlnosti". A slovo "spravedlnost" má v Bibli jiný význam než v právu. Nejde zde o to, "dát každému, co jeho je", ale jde o bezpodmínečné podřízení se Boží lásce, o naplnění vůle Otcovy. A toto naplnění vůle Otcovy je hlavním motivem Ježíšovy solidarity s hříšníky a celé jeho činnosti. Je to milovaný Boží Syn, jenž se přiřazuje ke kajícím hříšníkům. A je to Syn jednající nadále jen a pouze v síle Ducha. Tedy ten, který je blízko ztraceným, totiž hříšníkům - Spasitel. Blízký zřejmě těm, kteří nejen že jsou na dně či blízko dna, ale i hledajícím cestu z toho dna... Takový je Ježíš - tehdy i nyní. Když dnes slavíme Ježíšův křest, je to připomínka i našeho křtu, kterým jsme se začlenili do živého společenství tajemného Kristova těla, tedy církve. Zakončím myšlenkou od Kremra: „Je snadné stát se křesťanem vodou křtu. Ale je těžké obléci nového člověka a osvědčovat se denně jako křesťan. Že jsem člověk, to pozná každý. Ale že jsem křesťan, to teprve každý musí poznat podle mého života.“