Těla a Krve Páně, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 4.6.2015
2M 24,3-8 Ž 116 Žid 9,11-15 Mk 14,12-26
Co nám chce dnešní slavnost říci? - Především se nám nabízí jako ohromný dar. Měli bychom si uvědomit, že láska vedla Krista nejen k tomu, aby se stal člověkem a žil tu na zemi několik let mezi námi jako jeden z nás, ale aby se stal i POKRMEM, chlebem a vínem, aby s námi mohl být pořád až do konce časů a to tím nejužším způsobem, jaký je vůbec možný. Při každé mši svaté, v Eucharistii Bůh znovu vstupuje do našeho času i prostoru, aby s námi žil naše problémy, aby se s námi dělil o svou lásku… Je to skutečně nevídané, neslýchané, kdy Bůh dělá takovou věc. Pohanské bohy si totiž lidé museli nějak naklánět. Proto jim obětovali to nejlepší co měli. Ale Bůh Abrahámův, Bůh Jákobův, Bůh Izákův udělal něco, co bylo nové a převratné, jak jsme to slyšeli v prvním čtení. Sám vstoupil do života člověka a uzavřel s ním smlouvu, smlouvu lásky: že se bude o svůj lid starat, když lid ho bude mít za svého Boha. Druhé čtení je naplněním SZ smluv a ústí v jedinou: Kristovu na kříži, kdy položil svůj život za nás. Toho je nekrvavou připomínkou každá mše svatá, jak nám to ukazuje událost z večeřadla zachycená v evangeliu…
Prosme tedy, ať i tato a každá jiná naše účast na slavení Eucharistie je důstojným díkůčiněním za Kristovu bezpodmínečnou lásku; a kéž nás tato láská proměňuje, abychom byli vždy lepším živým svatostánkem a přinášeli Krista tomuto světu…
sobota po 9. neděli v mezidobí, Pustějov, 6.6.2015, Tob 12,1-20
Tobiášovi byl ústy archanděla Rafaela odhalen „svět“ Boha, protože Bůh je přítomen tam, kde je láska a milosrdenství…