8. neděle v mezidobí Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 3.3.2019
Sir 27,5-8 Ž 92 1 Kor 15,54-58 Lk 6,39-45
Dnešní kázání bude trochu obrazné, podobně, jak Kristus hovořil ke svým posluchačům v přirovnáních... - Kristova slova o třísce a trámu jsou jedny z nejznámějších v evangeliu. Jejich podstatou ale nejsou kdejaká smetí v očích, nýbrž varování, aby oba slepci nepadli do jámy. Ten s třískou i ten, který se domnívá, že je zdravý a vidí, může zahynout. Člověk tzv. „Třískař“ možná ani neví, že jeho zrak – život je nějak postižen a deformován. Netuší, že potřebuje záchranu. Zato člověk tzv. „Trámař“ ví zcela jistě, čeho je třeba, a je docela dobře možné, že má i pravdu. Když ale „třískař“ vidí, s jakým „břevnem“ se k němu blíží s nabídkou pomoci, je naprosto pochopitelné, že se dá na útěk. Pokud zůstane a podrobí se rizikové operaci, riskuje pád do hlubin spolu s podivným lékařem. Kristus také říká, že strom se pozná po ovoci. Pokud lidé odcházejí ve velkém z církve – a je to realita posledních let v celém západním světě – pak je možné, že před ní, před lékařem, prostě utíkají kvůli břevnům, která máme v očích. Nechtějí léčbu od někoho, kdo je sám nemocný. Nakažený chřipkou se pochopitelně nenechá léčit od nakaženého leprou. My všichni jsme církev. Zdá se, že Bůh pro církev - svou nevěstu v současné době dělá, co je třeba. Chce ji uzdravit. Snad leží na jednotce intenzivní péče, napojená na nejrůznější hadičky a přístroje s podporou dýchání, a kdo ví, jestli nebude třeba uvést ji do umělého spánku, aby se na minimum utlumily tělesné aktivity a ona se mohla snáze uzdravit. Jen doufám, že církev všechnu péči a léčbu neukončí a neodejde na revers v přesvědčení, že to není tak hrozné. Protože na jejím uzdravení závisí ti, kdo pobíhají všude okolo a domnívají se, že jsou zdraví. A protože jako církev jsme jedno tělo, i když různé údy, a máme odpovědnost jeden za druhého (nejen někteří za ostatní), musejí všechny údy, které vidí nebezpečí, volat na ty zbývající, že je třeba udělat vše pro záchranu celého těla. I s rizikem, že budou přehlíženi. Před Bohem nakonec neseme odpovědnost každý z nás. Kéž jsme všichni „dobrým stromem“, abychom přinášeli dobré ovoce, vždyť: „Dobrý člověk vydává z dobré pokladnice svého srdce dobro“...