7. velikonoční neděle, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 28.5.2017
Sk 1,12-14 Ž 27 1 Pt 4,13-16 Jn 17,1-11
I během Velikonoc pokračuje Velký pátek. Smrt na kříži zůstává stále aktuální, ale: jako OTEVŘENÍ SE ŽIVOTU - životu a vítězství, které může být završeno jedině v lásce a přes lásku... V tomto kontextu můžeme číst i Ježíšovu velekněžskou modlitbu, kterou se modlil těsně před svojí smrtí (a kterou nám přináší dnešní evangelium)... - Než Ježíš završí v pokoře a poslušnosti svoji dokonalou oběť kříže; silou své lásky si přestavuje budoucnost církve: Těší se ze všech, kteří ho poznávají ve víře. Prosí za všechny, které mu dal Otec, aby, oduševnělí a povzbuzeni z víry v něho, došli k němu v slávě... Zaznívá tu jeho věčný refrén lásky, kterým přináší vykoupení a spásu světa, aby všichni byli spaseni; aby všichni měli život věčný... - Poukazuje na nebe, jako na poslední cíl lidské existence; ale ví, že ještě musíme žít v našem čase, a ten poslední cíl je pro nás víceméně vzdálený. A právě proto prosí za nás.... Celý Ježíšův život je odhalováním závoje tajemství trojiční lásky. Otec je oslaven tím, že Ježíš dává svůj život, aby lidé každé doby měli život věčný:.. - Poslušností Otcově vůli Ježíš vyučuje nejen své učedníky, ale i každého z nás, abychom plnili Otcovu vůli v té roly, která nám byla svěřena... A abychom mohli v jeho díle pokračovat, Ježíš se za nás modlí. Avšak Ježíš neprosí pro své následovníky o sílu a odvahu; ale: aby mohli zůstat vždy spojení s ním... A toto je úkol i pro nás: být spojen s Ježíšem a láskou dokazovat pravost evangelia... I my bychom jednou, až budeme vzati z tohoto života, měli být oslaveni. Ale k tomu je zapotřebí naší spolupráce a především velké lásky; pak bude již zde „nebe na zemi“: když děláme, co je potřebné; když to děláme bez vnitřního tlaku; když jsme tady pro lidi, kteří nás potřebují... Ano, pak poznáme, že jsme si bližší i navzájem mezi sebou; že jsme jedno srdce a jedna duše...