7. neděle velikonoční (převzato z 2011), V.Albrechtice, Bílovec, S.Ves, N.Dvory 1.6.2014
Sk 1,12-14 Ž 27 1 Pt 4,13-16 Jn 17,1-11
Závěr velikonoční doby nám připomíná, že ho máme využít, jak to zachytily Skutky apoštolů: „jednomyslně setrvávali v modlitbách“. - I evangelium je modlitba. Ježíš prosí o posvěcení a jednotu apoštolů…
Modlitba je dar. Modlitba je sila, před kterou kapituluje i nebe…
Když přicházíme na mši, když se modlíme, když jiným sloužíme nebo se obětujeme za ně, vzrůstá v nás dílo lásky DS. Pak Bůh neobohacuje pouze nás, ale skrze nás i mnoho jiných… Vždyť do nebe (ani do zatracení) nejdeme sami! Jdou s námi i ti, kterým jsme ukázali dobrý nebo špatný příklad…
Proč se Ježíš modlí ne za svět (ačkoli by to vážně potřeboval!), ale prosí jen za své učedníky? Že by svět Ježíše nezajímal? – Ježíšovým posláním bylo vy-koupit svět. Jemu na nás záleží, a proto neváhal vzít na sebe kříž a položit život za nás. Jenže neprosí za svět, ale za apoštoly z jediného důvodu: Svět se neobrátí bez svatosti jeho učedníků. Boží slovo spásy potřebuje hlasatele. A tito svědkové musí být opravdoví, věrní, sami dobře ve víře zakořeněni…
Pokud se tedy otevřeme v modlitbě DS a dovolíme mu, aby nás pře-transformoval, pak i svět se bude pomaly měnit k lepšímu a šťastnějšímu…