7. neděle v mezidobí A, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 19.2.2017
3M 19,1-18 Ž 103 1 Kor 3,16-23 Mt 5,38-48
Nic není tak cizí naší zkažené přirozenosti, jako slova, která jsme právě v evangeliu slyšeli: „Neodporujte zlému. Nemstěte se, nesuďte se, dávejte i půjčujte...“ A vrchol všeho: „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují...“ – Zajisté bližší je nám to, co dovolil Mojžíš, kvůli tvrdosti lidského srdce: „Oko za oko, zub za zub!“ - Proč se nemáme protivit tomu, kdo nám dělá zlo, a proč nemáme zlo odplatit zlem? Zlo je nedostatkem dobra. Zlo nemá svou vlastní podstatu, ale existuje z negace, z nedostatku dobra. Když chceme zlo přemoci zlem, počínáme si tak, jako když se někdo snaží zlikvidovat jámu tím, že ji od základu vykope. Vytvoří ještě větší jámu... Když chceme zlikvidovat jámu, můžeme ji jedině zaplnit. Zlo je nedostatkem dobra. Jeho likvidace je v naplnění dobrém. - Bůh sám takto postupuje. Nekoná v smyslu lidské spravedlnosti. Na největší zločin, kterého se lidé dopustili ukřižováním Božího Syna, odpovídá dobrém, spásou a odpuštěním hříchů... Jaký by byl svět a jak by vypadalo lidské spolužití, kdyby všichni začali praktikovat Ježíšova slova nastavit druhou tvář, darovat i plášť? - Nevíme, co by se vlastně stalo. Lidská společnost ještě nikdy nedosáhla tak dokonalého křesťanského stavu, aby to bylo možné posoudit. Víme, že ti, kdo osobně následovali a následují Ježíšovu radu odpouštět, nacházejí v ní to, co nikdo nenalezl a nenalezne v pomstě a v zásadě "oko za oko" - nalézají pokoj. Víme však jinou věc - jak vypadají lidská společenství, kde se nepraktikuje to, co požadoval Ježíš. Tuto skutečnost máme dennodenně na očích. Existují národy a státy, jež žijí v neustálých konfliktech, kde se terorismus stává odpovědí na situaci pokládanou za urážku nebo útlak; a odpovědí na terorismus je pak ještě větší represe a další odvetná opatření... Taková je v uvozovkách „moudrost lidí“... Nic se tím nevyřeší, řetězec zla se tak nepřetrhne, naopak stále dále se zamotává a roste. Odveta přináší opět odvetu. Nenecháme se pouze unášet emocemi při vnímání rozporu mezi ideálem a realitou, ale pustíme se s velkým úsilím do uskutečňování těžkých požadavků evangelia, přičemž začneme od sebe samotných. Vždyť kdo z nás nemá nějaké to nevyřízené odpuštění někde v sobě, které by se nemělo hned po návratu domů odvážně vyslovit? - Ježíš nás očekává v této zkoušce. Už nemůžeme mít nepřátele; Ježíš je od nás všechny odvedl, aby je přivedl jako bratry a sestry, které máme milovat... Dobro plodí dobro. Jen tak se započne změna.