7. neděle v mezidobí A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 19.2.2020
3M 19,1-18 Ž 103 1 Kor 3,16-23 Mt 5,38-48
Proč se snažíme dělat dobro? - Dost často ho děláme proto, abychom z toho něco měli... Ale mnohem lepší je, když něco dobrého uděláme proto, abychom pomohli, i když z toho nic nemáme - prostě z lásky... - Dnešní evangelium je o lásce. Ne o takové té „filmové“, ale o lásce Boží - o lásce, kterou miluje Bůh a nám ukládá, abychom milovali své bližní stejným způsobem... --- 17.-26. kapitola 3. knihy Mojžíšovy (dnes jsme v prvním čtení slyšeli malý úryvek) je obecně označovaná názvem „Kodex svatosti“. Uvnitř tohoto oddílu, hlavně v 19. kapitole, se několikrát opakuje prohlášení, jímž Bůh předkládá své požadavky Izraeli: „Buďte svatí, poněvadž Já jsem svatý...Já jsem Hospodin (váš Bůh).“ - Z toho je vidět, že Zákon nemá význam sám o sobě. Předpokládá zjevení Boha, který člověka miluje a osvobozuje... Svatost Boha je jeho absolutní a radikální rozdílnost od nás, i od světa. Nezůstává však uzavřena sama v sobě, nýbrž se na základě Božího rozhodnutí sdílí... --- V evangeliu se Ježíš opírá o Starozákonní odkaz, který má své kořeny v takzvaném „zákonu odplaty“. Jde o normativ, jímž se řídily i jiné národy starobylého Orientu... - Cílem není jenom ukázat trpné a nenásilné jednání, ale také vybídnout k vytváření postojů, které umožňují: vyjít aktivně a cíleně ze spirály pomstychtivosti a odvetných opatření. Jenom tak lze protivníka vyléčit... - Vnitřní zranění způsobená každým narušeným vztahem pohlcují naši nejlepší energii a vedou nás k přesvědčení, že dříve či později bude správné, aby ten druhý zaplatil za to, co způsobil... Křesťanské jednání má být však úplně jiné... Modlitba za pronásledovatele by měla být pro každého první odpovědí, kdo se vůči nám projevuje nepřátelsky... K modlitbě se přidají činy (které odrážejí synovský vztah navázaný s Otcem) a které všem umožňují poznat a dát zakusit otcovskou tvář milosrdného Boha... Křesťan má být tedy tím, kdo vytváří vztahy pokoje a lásky... Odpuštění je závěť napsaná Ježíšem na kříži; je dědictví i požehnání, které nám bylo předáno probodením jeho boku... Bůh nás uzdravuje svým odpuštěním, které prší na spravedlivé i nespravedlivé, aby znovu vdechl život naší vyprahlosti... Je to dar, o který bychom měli prosit... Zakončím modlitbou italského básníka Turolda z 19. století: Kdybychom byli, Pane, takoví, jaké nás chceš mít - jak jiná by byla naše země: všichni by se jen radovali, že jsou; že mohou přinášet užitek; darovat se a odpouštět si... Podobni Otci, který vodí slunce nad pole dobrých i méně dobrých: ta radost, že v lásce stále vítězíme; že je konec dějinám smrti! Je tomu tak, pouze a jenom tak: nemáte, lidé, jinou možnost jak dojít záchrany! I když Kaina zabijete,sedmkrát smrt vás zdolá... O jinou milost, Pane, nežádáme: kéž nepodléháme úkladné potřebě pomstu žádat; ať zbaveni jsme touhy trestat tak, jak nám se líbí; a ránou splácet ránu: to je ta zhoubná nemoc, která nás ničí... Ať alespoň ti, kdo v tebe věří, ze svého srdce vykoření i představu nepřítele. Amen. (D. M.Turoldo; Převzato z knihy: LECTIO DIVINA - Neděle liturgického mezidobí A)