7. neděle v mezidobí Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 24.2.2019
1 Sam 26,2-23 Ž 103 1 Kor 15,45-49 Lk 6,27-38
Všechny tři čtení hovoří o tomtéž: o lásce, která přemáhá zlo. O lásce nejen k tím svým, ale i k těm, kteří nám dělají zlo... V prvním čtení David pronásledovaný Saulem říká: "...dnes tě Hospodin vydal do mé ruky, ale já jsem nechtěl vztáhnout ruku na pomazaného od Hospodina“. - Tato zdánlivě nepatřičná láska, tam, kde bychom právem čekali hněv a pomstu, způsobuje, že se nepřítel začíná zamýšlet nad sebou a v tomto zážitku zakouší cosi z lásky samotného Boha. Taková láska vyvolává lásku u druhých a vede ke smíření. Zlo se živí zlem. Pokud se tedy za utrpěné zlo pomstíme (i když zdánlivě spravedlivě) - jako kdybychom ho nakrmili. Ono se vrátí mocnější než předtím; odpuštění však způsobuje opak... I evangelium nám klade před oči požadavek velké dobroty. Možná nás z toho chytá i závrať a uvědomujeme si svou neschopnost... Možná si někdo řekne: "Kdybych se v tomto světě pokusil takto milovat, vždyť by mě lidé snědli jako kus chleba!" - "Milujte své nepřátele...; žehnejte těm, kdo vás proklínají...; kdo tě prosí, dej...; kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou..." - Ježíš nám ukazuje lásku, jakou miluje sám Bůh... Důkazem je kříž. Namísto zaslouženého trestu pro lidi, přichází odpuštění hříchů pro ty, kteří po něm touží... - Cítíme se neschopní takové lásky. Abychom takovým způsobem dokázali milovat, musíme si stále živě uvědomovat, že my sami jsme takto Bohem milovaní. Že jsme Bohem vyvolení a v Božích očích vzácní. Že nám Bůh ustavičně odpouští. Jsme vyzváni k tomu, abychom byli vděční. Křtem máme všichni hodnost „Pánových pomazaných“, posvěcených lidí, Božích dětí a proto se máme navzájem ctít a milovat... "Milujte své nepřátele, prokazujte dobře těm, kdo vás nenávidí"... - Pro člověka, který prožívá špatný den, nebo trpí pro napjaté a problémové vztahy s lidmi, mohou tyto Ježíšova slova znít tvrdě. "Co mám dělat? Dovolit, aby lidé po mně šlapali? Opravdu to Ježíš chce?" - Tuto pasáž nejlépe porozumíme ve světle dalšího dnešního čtení z listu Korinťanům: vždyť síla trpělivě snášet urážky a pohrdání může přijít jen shora; a jako byl vzkříšen Ježíš - budeme i my... - Ježíš nekladl na své posluchače těžká břemena, ale učil je o Boží podstatě, kterou přišel předat nám všem. Když přijímáme Ježíše do svých srdcí, prožíváme cosi nového: proměňující moc jeho života. Tento nový život nás uschopňuje stát se duchovními muži a ženami. Ježíš obhajoval toto učení celým svým životem. Nevyjadřoval sice žádnou citovou náklonnost k těm, kteří ho pronásledovali a nakonec ukřižovali. Nicméně jeho zájem o ně a láska k nim ho vedly k tomu, aby prosil Otce o odpuštění jejich chyb a slepoty. Ani náznak touhy po pomstě a odvetě, která se nám může zdát taková přirozená... Když se učíme podřídit se Slovu Božímu, dostáváme se z otroctví nenávisti a strachu - do svobody Božích dětí. Samozřejmě budeme čelit odporu své staré přirozenosti. Avšak to je jen znamením, že jsme na správné cestě; a kdo vytrvá do konce, bude spasený....