6. velikonoční neděle Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 17.5.2020
Sk 8,5-17 Ž 66 1 Pt 3,15-18 Jn 14,15-21
Počínaje dnešní nedělí se naše pozornost postupně přesouvá od Krista k Duchu Svatému; od Vzkříšeného k jeho Daru... Ježíš nás ujišťuje, že nás nenechá jako sirotky. Díky němu jsme dědicové. Máme Otce, který se k nám přiznává a nic neoslabí jeho lásku, kterou se k nám Bůh hlásí. Nemůžeme osiřet, neboť Bůh nás neustále miluje a nechce nás odvrhnout. Odvrhnout se můžeme pouze my sami, a to hříchem... Nikdy nejsme ponecháni sami na sebe. Řečeno slovy německého básníka (Friedrich Rückert): "sirotek není ten, kdo ztratil otce a matku, ale kdo nemiloval." Pokud v našem srdci nechybí láska, nebojíme se Otcovy vůle a nevyhýbáme se ani nároku jeho přikázání. Pokud milujeme, nemůže nám chybět radost. Nemusíme vždy působit jako veselá kopa, vždy se však můžeme stát příčinou radosti pro druhé, protože Utěšitel zůstává s námi... Když před koncertem dirigent udeří paličkou, vyloudí jeden tón, podle kterého se všichni hudebníci v orchestru zorientují. Vyšle jim signál, a když ho ostatní zachytí, společná hra bude uvedena do harmonie, a nebude tedy znít falešně... --- Naslouchajíc Ježíši v evangeliu chceme i my podobně zachytit ten důležitý a základní Boží tón pro sebe - pro naši víru, naději, klid, spravedlnost, svobodu a krásu... Ježíš nám prozradil tento směrodatný Boží tón. Zní v jediném slově: láska. Tento hlavní tón Ježíšova přikázání chceme zachytit, synchronizovat se s ostatními, aby v nás naplno rezonoval z celého srdce, z celé duše, ze všech sil... Nalaďme se na melodii Kristova evangelia a nikdo z nás se v hlučné disharmonii světa nebude moci cítit jako sirotek...