6. neděle velikonoční, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 1.5.2016
Sk 15,1-29 Ž 67 Zjv 21,10-23 Jn 14,23-29
Dnešní evangelium je sice část Ježíšově „rozlučkové řeči“, kterou přednesl při Poslední večeři těsně před svým ukřižováním, ale na druhé straně obsahuje nadčasové poselství, přesahující jak Ježíšově zmrtvýchvstání, tak i celé dějiny až do skončení věků...
Ježíš zde nepřímo mluví o třech darech, které dává svým učedníkům. Dává jim své slovo, dává jim svého Ducha a dává jim svůj pokoj. - Podívejme se tedy na tyto Ježíšovy dary. Především je to Ježíšovo slovo. Je to slovo osvobozující, slovo o Boží lásce a věrnosti, které vede na cestu následování Ježíše... - Další dar je pokoj. Pokoj, kterým zahrnuje své učedníky - ty, kteří mu nerozuměli; kteří ho opustili ve chvíli ukřižování; kteří se zdráhali uvěřit tomu, co říkaly ženy, když se setkaly se vzkříšeným Pánem. Pokoj, který znamená odpuštění i požehnání. Pokoj, který (jak říká evangelium), svět dát nemůže. Tento pokoj není klidem chvíle, ve které nás nikdo nevyrušuje. To je pokoj s Bohem skrze Krista; pokoj, kdy víme, že jsme Bohem milováni a že jsme u něho v bezpečí... Tento pokoj přináší každé setkání se vzkříšeným Kristem: v jeho slově, ve svátostech, ve společenství Církve, v modlitbě... - A konečně je tu vrcholný dar, dar Ducha Svatého. Ten Duch, který nás uvede do celé pravdy, kterého posílá Otec, který křesťany naučí a připomene jim všechno to, co je Ježíš učil. Bez tohoto Ducha, bez „této Boží výbavy“ jsme slabí vůči zlu ve světě, vůči moci lidské omezenosti a hlouposti, vůči tomu, co se zdá být nad lidské síly...
--- Může se nám zdát, že máme jiné starosti a jiné problémy, než je to, o čem jsme zde uvažovali. Může se nám zdát, že nám dary - jako je Boží slovo, Kristův pokoj a Duch Svatý, mnoho nepomohou. Kdybychom viděli věci tak, byla by to téměř tragédie. Znamenalo by to, že chceme působit ve světě jen vlastními silami, že jednáme tak, jako by Ježíšovo vtělení nebylo... Jenže ono bylo, a tím se změnilo všechno. Ježíš Kristus, Boží Syn, vstoupil do lidských dějin a my, kdo jsme v něj uvěřili, bychom neměli vlastně už vůbec nic dělat bez něho. Ať nás tedy dnešní Boží slovo naplní pokojem a DS, aby jsme se už nebáli, ale žili neustále se živým Kristem...