6. neděle v mezidobí A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 12.2.2020
Sir 15,16-21 Ž 119 1 Kor 2,6-10 Mt 5,17-37
Víte, které přikázání bylo v Bibli řečeno jako první? - V ráji Bůh řekl člověku, aby nejedl ze stromu poznání dobrého a zlého. Všechno pro člověka stvořil a dal mu z lásky... A pak toužil, aby se mu z té samé lásky první lidé zcela svobodně odevzdali... Jenže my jsme se dobrovolně a svobodně rozhodli pro hřích. Hříchem jsme tehdy na počátku ztratili schopnost dát se ze vší hloubi srdce Bohu... Důsledkem toho je, že člověk není schopen přijímat Boží život a neustále se od něho odlučuje... Židé (podle jejich doznání), nikdy nemohli zachovávat Zákon v jeho celistvosti (a k němu přidružených více jak 600 lidských zákonů, které předávala tradice). Proto při každoročním Svátku smíření prosí synové Izreale Boha o odpuštění svých přestupků proti Zákonu... Mnohým v Izraeli se přesto zdálo, že Ježíš jedná proti základním institucím vyvoleného národa: tedy proti poslušnosti Zákonu v celé úplnosti jeho písemných předpisů (a v případě farizeů i ve výkladu ústního podání)... - Ježíš si je vědom toho, že je Boží Syn, a proto o Zákonu mluví jako o Tóře. A dodává, že ani to nejmenší přikázání, které je tam napsáno, nepřišel zrušit... – Přesto se často dostával do konfliktu s učiteli zákona, protože se nespokojoval s tím, že by předkládal svůj výklad vedle jejich, evangelisté poznamenávají, že: "Učil totiž jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé zákona." (Mk 1,21n) - V Ježíši Kristu se Zákon neruší, ale naplňuje. "Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům ... Ale já vám říkám ... " Z celého Ježíšova života vidíme, že nezůstává pouze u slov, ale nakonec Ježíš splní Zákon natolik, že bere v poslušnosti Bohu na sebe (v uvozovkách) „prokletí Zákona“ – tedy smrt, do které upadli ti, kteří nezůstali věrní tomu, co je psáno v Zákoně... Kristova smrt přinesla zadostiučinění za hříchy celého světa. Jen tak znova můžeme přijít do nebe... - Všemi Božími přikázáními, která jsou v Písmu svatém uvedena, nás Bůh vyzývá k tomu, abychom se mu dali celým svým životem... Proto Kristus říká, že je nepřišel zrušit, ale naplnit... - Jako první, jediný a poslední člověk je přišel prožít ze své vlastní podstaty Syna Božího. Na zemi žil v lidském těle život plný odevzdání, kterého jsme my nebyli a nejsme schopni... Tímto činem otevřel cestu spásy pro každého, kdo se na něho upne a zcela mu svěří svůj život... - Bylo by však velmi pomýlené, kdybychom se více než na Krista soustředili na tato jednotlivá přikázání a usilovali je vší silou a mocí zachovat. Nikdy se nám to nepovede. Cílem totiž není jen naše slepá poslušnost, aby pouze mé ruce, nohy a ústa konaly to, co si Bůh přeje... Podstatné je, aby mé srdce bylo proměněno natolik, že bude toužit žít v souladu s Bohem... - A tuto proměnu nedovedou způsobit přikázání, ale pouze Bůh skrze Ježíše Krista... - Otevřeme se mu, aby to mohl v nás uskutečnit...