6. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 17.2.2019
Jer 17,5-8 Ž 1,1-6 1 Kor 15,12-20 Lk 6,17-26
Zcela přirozenou součástí každého člověka na této zemi je vyhýbat se všemu, co nám způsobuje bolest tělesnou nebo duševní. A pokud už tomu nejde zabránit, tak hledat něco, co vnese do našich dní trochu světla a dobré nálady... Evangelijním úryvkem začíná (a pokračuje až do verše 8,3) tzv. „malá vsuvka“ u Lukáše, v níž autor čerpá z Marka. Na rozdíl od Matouše Lukáš uvádí místo osmi blahoslavenství jen čtyři; k nim však připojuje čtyři „běda“. Podle názoru exegetů Lukáš nabízí záznam Ježíšových slov bližší historické skutečnosti... - Osm Matoušových nebo čtyři Lukášova blahoslavenství bychom mohli shrnout do jednoho: blahoslavený, neboli šťastný či blažený je ten, kdo přijímá slovo Boží a snaží se mu přizpůsobit svůj život. Opravdový Ježíšův učedník je chudý, tichý, milosrdný, tvůrce pokoje, chudý srdcem… Kdo naopak nepřijímá zvěst evangelia, platí o něm „běda“, která z Ježíšových úst zní jako proroctví smutku a neštěstí. Zřejmě místní církev, pro niž Lukáš psal, potřebovala být upomenuta o tom, aby svou víru projevovala skutky evangelijní lásky, a také plným přijetím radikálního učení evangelijních blahoslavenství udržovala si živou naději... Trvalé řešení a ukončení našich starostí a trápení není zde v tomto světě, ale tam, kde je Bůh, a nastane v okamžiku, kdy vstoupíme do společenství Nejsvětější Trojice. Tehdy, až tehdy nebude slz, hladu, bolestí... Až budeme plakat či hladovět, zkusme tyto události vnímat jako pozvání z nebe od Boha k růstu naděje. Jako pootevřené dveře, kterými k nám do našich ran proudí léčivé paprsky Boží lásky... Dnes, ale i v těžkých chvílích života si opakujme a žijme slovo žalmu: „Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina“