5. neděle v mezidobí A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 9.2.2020
Iz 58,7-10 Ž 112 1 Kor 2,1-5 Mt 5,13-16
„Vy jste sůl země; vy jste světlo světa.“ - Tato slova řekl Ježíš svým učedníkům a dnes je opakuje nám, svým učedníkům této doby... Abychom pochopili, v jakém slova smyslu mají být Kristovi učedníci solí země a světlem světa, je nutné zasadit dnešní evangelium do jeho dějinného kontextu. Tato slova Kristus pronesl v rámci tzv. horského kázání a jsou umístěna těsně za blahoslavenstvími (kdybychom neslavili Uvedení Páně do chrámu, četli bychom to minulou neděli)... V jakém smyslu jsou tedy Ježíšovi učedníci solí a světlem? – Určitě jimi nejsou sami ze sebe, ale nakolik mají podíl na světle, kterým je Kristus. Stanou se jimi do té míry, nakolik budou prozářeni jeho světlem a budou odrážet toto světlo na druhé, podobně jako měsíc odráží sluneční světlo, i když už slunce dávno zapadlo za obzor... Svět předkládá člověku cíl: usilovat o pohodlí, úspěch a bohatství. A podřídit tomu všechno ostatní; mnohdy i své ideály a morální hodnoty. Nikdo nechce dobrovolně trpět a být nešťastný, a snažíme se tomu velkým obloukem vyhnout... - A právě v tom spočívá „slanost a světlo“ učedníků Krista. Dnešní svět pokládá za nejvyšší hodnotu lidský život. Můj vlastní život; moje vlastní štěstí a pohodlí (často však bez ohledu na druhé)... - Nicméně pro Kristovy učedníky je nejvyšší hodnotou Ježíš sám; a věčné společenství s ním v nebi. Pro víru v tuto budoucnost je Ježíšův učedník ochoten ledacos obětovat: i dočasné pohodlí, i hmotné zabezpečení... Nikdy ale by neměl obětovat i vlastní duši! Kdo je tedy solí a světlem? Ten, kdo v naději na lepší pokračování života nesleví ze své věrnosti Kristu, ba naopak – s hlubokou radostí (není myšleno uměle: když se řekne při focení syyyyr); křesťan tedy s opravdovou radostí očekává budoucnost, která je plně v rukou Božích... „Jak“ konkrétně máme být pro druhé světlem a solí? – V prvním čtení jsme slyšeli: „Lámej svůj chléb hladovému; popřej pohostinství bloudícím; když vidíš nahého - obleč ho; neodmítej pomoc svému bližnímu… Pře-staneš-li utlačovat; ukazovat prstem; křivě mluvit…, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo…“ - Vidíme tedy, co vlastně znamená být světlem světa a činit skutky světla! Konečně je třeba se zeptat „pro koho“ máme být světlem? – „Pro svět“ - Ano, ale nedělejme si žádné iluze; světem je pro nás především to, co nás bez-prostředně obklopuje: rodina nebo pracovní prostředí, tedy naše každodennost... Křesťan mdlé chuti (sůl, která ztratila chuť) je ten, jehož život už se nijak neutváří na základě evangelia... Udržovat si plamínek zažehnutý pro nás ve křtu stále živým znamená jeho každodenní zapalování a obnovování u velkého plamene, jímž je Kristus - a eucharistie je k tomu nejvhodnější příležitostí... Ať tedy naše „světlo svítí lidem, aby viděli naše dobré skutky a velebili Otce v nebesích...!“