5. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 10.2.2019
Iz 6,1-8 Ž 138 1 Kor 15,1-11 Lk 5,1-11
V dnešním evangeliu si můžeme všimnout dvě myšlenkové linie: 1) Budoucí apoštoly se věnují své každodenní práci. Nejsou to oni, na koho se tlačí davy, ale Ježíš, kdo opodál hlásá Boží slovo a jehož přítomnost vyvolává pozdvižení... Ježíš chtěl lidem, kteří se k němu tlačili, vyprávět o Božím království. Protože jich však bylo mnoho a byli velmi blízko, něco z jeho slov by zaslechli pouze ti, kdo mu stáli nejblíže. Bylo třeba od nich poodstoupit, aby jeho hlas mohli slyšet všichni. Je zvláštní, že aby mohl zasáhnout co největší množství posluchačů, používá někoho, kdo toho se zástupem nemá příliš spo-lečného. Někoho, kdo stojí tak trochu mimo a evidentně je zaujat něčím úplně jiným než Kristem... - Mohu to být i já. Snad jsem v zástupu věřících, ale někde jakoby na okraji. Žiji si svůj život, mám svou práci, rodinu..., a Kristův hlas slyším jakoby jen tak nějak na půl ucha... Petr souhlasí se zapůjčením své lodi. Nástroj svého řemesla propůjčuje Kristu, aby promluvil k lidem, kteří by jinak jeho slova nemohli zaslechnout... Někdy se trápíme a ptáme se, jak bychom mohli sloužit Bohu? Vždyť nemáme žádný zvláštní dar... Nevím, jaký máš dar, ale děláš třeba nějakou práci (i když jsi na důchodě). Tvou činností konanou s láskou může Kristus oslovit ty, kdo ho ještě nezaslechli... Pokud zaslechnu Hospodinovo volání, abych s ním sdílel své zaměstnání, a uposlechnu jej, má práce už nebude pouze lopotnou snahou, jak uživit sebe a svou rodinu... Ať už je má práce jakákoli, stane se příležitostí a místem požehnání. Místem zázraků. Bude skutečnou bohoslužbou... 2) Druhým obdivuhodným momentem dnešního Božího slova je neuvěřitelná důvěra Petra a ostatních vůči Ježíšovu slovu, když na jeho vyzvání znovu spouštějí sítě po celonočním neúspěšném rybolovu. Museli v tu chvíli překonat hned dvě psychologické bariéry: předně svůj frustrující zážitek z dosavadní zbytečné práce, ale hlavně celou svou zkušeností potvrzený předpoklad, že další ry-bolov už nemá cenu... Oni skutečně věděli, kdy a kde spustit sítě; kdy je šance na úlovek větší a kdy naopak mizivá - oni byli profíci! Přesto na Ježíšův pokyn vyjedou k novému rybolovu... Možná i my v tom spatřujeme naší životní realitu, když se opíráme ne o Krista, ale jen o vlastní rozum a zkušenosti, že tady a teď není šance na úspěch... A tak, bohužel, zůstáváme na břehu s prázdnou sítí... --- Dnešní evangelium nás učí pokoře; spolupráci s Boží milosti ve své každodenní činnosti; a důvěře, že i navzdory vlastní hříšnosti a rozumovými argumenty, může Bůh účinně působit a udělat třeba i zázrak...