5. postní neděle C, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 13.3.2016
Iz 43,16-21 Ž 126 Flp 3,8-14 Jn 8,1-11
Ježíš nebagatelizuje hřích, ale neodsuzuje ani hříšníka. Ježíš neodsuzuje ani „spravedlivé“ farizeje, ani „hříšnou“ ženu. Pro něj je rozhodující odpověď srdce na dar milosti odpuštění a proto připájí: „Jdi, a už nehřeš...“ – Ježíš každému nabízí prostor pro nový začátek. A těm, kteří se rádi stavějí do rolí „soudců“, říká: sami budete souzeni. Jakou mírou měříte, takovou Bůh naměří vám... Evangelium je tedy výzvou k solidaritě s ostatními lidmi; a současně i k pokoře před Bohem uvědoměním si vlastní nedostatečnosti...
Postní doba, obzvlášť její vrchol, je přípravou k obnově našeho křestního slibu na Bílou sobotu. A tato obnova by byla bezduchou formalitou, kdybychom se nesmířili s Bohem a lidmi.... Řekneme-li ale "svátost pokání", "svátost smíření", potom se mnoha lidem vybaví především hříchy... - Ano, musím si uvědomit, jaké mám, a musím se z nich vyznat; ale svátost pokání je i poděkování za dobro a milosrdenství, které mi Bůh dává a pak i ochota změnit se... Pokud si však myslím, že se vyznám a mám zase pokoj na dlouhé období, mýlím se. Svátost smíření není jen nějaká nepříjemnost, kterou si člověk má jednou za čas odbýt, jako třeba pravidelnou prohlídku svých zubů u zubaře... Svátost smíření je otevřením nové cesty a místo setkání s Bohem. Je to přijetí "nových věcí", nové budoucnosti, kterou Bůh pro nás přichystal; vždyť v prvním čtení jsme slyšeli: „Hle, já dělám věci nové“... Bůh je ten, kdo nás mění! - Hříchy na cestě obrácení sice zůstávají, ale vztah k Bohu se mění a to nás přivádí blíže k Němu. Je to pak cesta nového Božího požehnání... Nemylme se: svátostí pokání se nestaneme automaticky lepšími. Naše změny k lepšímu jsou zpravidla pomalé a mnohdy klopýtavé... Ale upřímnou svátostí pokání se dostáváme na lepší cestu. Bůh pro nás vlastně připravuje obnovenou budoucnost věčného štěstí; a čeká, že my se do ní s vírou a odhodláním znova vydáme (tak jako marnotratný syn z minulé neděle)...
Neohlížejme se stále na to, co bylo. Neutěšujme se planě tím, že v budoucnosti bude všechno samo od sebe lepší; ani se nestrašme tím, že všechno bude jen a jen horší... Minulost odevzdejme Božímu milosrdenství a budoucnost důvěře v Boha... Prosme Boha, aby nám odpustil naše hříchy; aby nás odvedl od toho, co je zlé; a přivedl k Dobru - abychom tedy prožívali život v co největší plnosti. Život, ke kterému jsme od věčnosti povolaní...