4. velikonoční neděle, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 7.5.2017
Sk 2,14-41 Ž 23 1 Pt 2,20-25 Jn 10,1-10
Jak začínají úspěšné proslovy těch, kteří za sebou chtějí strhnout velké zástupy a získat je pro svoji myšlenku? - Jsou to často jen laciné sliby a lichotky.... - V evangeliu však vidíme, řekl bych, opak: Dobrý Pastýř ignoruje zásady zdařilého proslovu; neříká to, co chtějí lidé slyšet, a začíná úplně „nešikovně“ - alespoň z pohledu dnešního posluchače – protože je řeč o ovcích... Odhlédneme-li od pestrobarevných obrázků s kudrnatými ovečkami z dětských knížek a roztomilých plyšových zvířátek, ovce nemusí být každému sympatická. A už vůbec není sympatické přirovnání ke stádu... Současná kultura nám přece dennodenně masíruje mozek reklamou ze všech stran, abychom se co nejlépe postarali o svoje „já“; abychom pěstovali svou individualitu; asertivitu a autonomii; chránili si svůj vlastní prostor; měli svůj vlastní blog; svou vlastní „image“... Ale nestáváme se právě takto tupým stádem, které dovolí, aby ho jiní manipulovali?... Slova Dobrého pastýře jsou posazena v Janově evangeliu mezi vyprávění o uzdravení slepého od narození a hádku Ježíše se židy v chrámě. V této souvislosti se také musí vidět. V obou případech jde o nárok Ježíše být nositelem spásy. Tento nárok podtrhuje obrazem dobrého pastýře, který zná své ovce v protikladu k cizímu, kterému na ovcích nezáleží. Tím, že tento dobrý pastýř zná dveře, lépe řečeno: on je dveře - legitimuje se jako pravý vůdce... Dobrý Pastýř si však může dovolit přirovnat své následovníky k ovcím. On jediný z nich totiž nedělá hloupé stádo. Naopak, volá své ovce jménem a vyvádí je. Oslovuje každého osobně a vyvádí ho ven ze zajetí, do kterého se sám dostal, a vede ho ke svobodě a věčné blaženosti. Když všechny své ovce vyvede, jde stále před nimi. On sám jde příkladem. On sám nedělá z lidské touhy po svobodě a autonomii karikaturu, protože sám na sobě ukazuje, v čem spočívá pravá svoboda – svoboda Božích synů a dcer. Ovce ho následují, protože znají jeho hlas – on jediný nezískává následovníky proto, aby z nich něco vytěžil pro vlastní prospěch. A nechce, aby ho následovali slepě a bez přemýšlení. Znát a rozlišovat jeho hlas je totiž náročné. Vyžaduje to pozornost a moudrost srdce... Možná přirovnání ke dveřím a ovcím nás chce vyprovokovat, dodat odvahy, abychom otevřeli i dveře vlastního srdce; dveře za kterými se občas i schováváme - aby se náš domov, naše srdce staly místem setkávání s Bohem i člověkem...