4. postní neděle A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy,
26.3.2017 1 Sam 16,1-13 Ž 23 Ef 5,8-14 Jn 9,1-4
Na dnešní neděli se hodí známá věta z knihy Malý princ: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, to oči nevidí.“ - Ježíš se předchozí neděli v rozhovoru se Samaritánkou prezentuje jako "pramen živé vody", dnes při uzdravení slepého jako "světlo světa" a budoucí neděli při vzkříšení Lazara jako "vzkříšení a život". V prvním čtení jsme slyšeli, že Bůh Bible je Bůh vidoucí. Nedívá se jako člověk, který soudí podle zdání, Hospodin vidí do srdce. - List Efezanům nás vybízí, abychom „žili jako děti světla“. - V evangeliu je také řeč o vidění. Ježíš vidí slepého od narození, kterému otevře oči. Dává se mu poznat jako Světlo světa. Slepý je prototypem člověka, který je přirozeně slepý, než se naučí věřit Bohu. Člověk má být uzdraven nejenom od vnější slepoty, ale zejména od slepoty svého srdce. Každý, kdo žije ve světle, v Božím světle, koná Boží skutky, protože jej osvěcuje Kristus... Můžeme namítnout: My nejsme slepý, nás se tedy evangelium netýká. Zamysleme se však, jestli nepotřebujeme někdy i my uzdravení. Pomůžeme si obrazy: a) Slepý nejsem, ale krátkozraký. - Vidím jenom to, co leží přímo přede mnou, problémy, které se mě bezprostředně dotýkají, detailů si nevšímám... b) Slepý nejsem, ale dalekozraký. - Vidím do dáli. Angažuji se pro Srí Lanku a Indonésii, Kubu a Jižní Ameriku... Jenom to, co se děje před mým prahem, ve své dalekozrakosti nevidím: trudnomyslnou kolegyni, dřez plný špinavého nádobí, přeplněný koš,... Milovat vzdálené je mi lehčí než milovat bližní... c) Slepý nejsem, ale šilhám. - Uchází mi jedno očko na materiální hodnoty. Pokukuji po těch, co se mají lépe než já, jsou oblíbení, co lépe vypadají a nemají žádné pupínky, co lépe skládají zkoušky a bez problémů navazují kontakty... d) Slepý nejsem, jenom barvoslepý. - Často vidím všechno černě, anebo jednobarevně, všechno si idealizuji, na vše se stěžuji, nechci vidět žádné problémy ani tam, kde opravdu jsou... e) Slepý nejsem, ale nosím brýle. Mám různé, pro každou příležitost jiné, které mohou nahradit masku. Jedny s kterými vypadám intelektuálně, s jinými důležitě, nebo sluneční a zrcadlové (aby nikdo do mně neviděl). Mám ještě plno dalších brýlí v arzenálu: stranické, církevní, rodinné, cizinecké, brýle, přes které se dívám na muže nebo ženy, brýle mých předsudků... Slepec uzdravený ze své slepoty postupně poznává, kdo je Ježíš: člověk, prorok, Syn člověka a Pán. Jeho víra roste a prohlubuje se, padnutím na kolena jej vyznává jako Mesiáše. Prosme tedy, aby Pán i nám otevřel oči, abychom chápali temnotu a prázdnotu života bez něj, abychom viděli velikost jeho lásky, kterou nám dává, velikost uzdravení, které přinesl a přináší do našich životů... Najděme odvahu padnout před ním na kolena, přijmout jej (znovu) jako Pána svého života a otevřít se světlu, kterým je on sám...