4. postní neděle C, Děrné, Lukavec 6.3.2016
Joz 5,9-12 Ž 34 2 Kor 5,17-21 Lk 15,1-32
Téma dnešní neděle – milosrdenství, rozvinutá do příběhu o milosrdném otci, nádherně koresponduje s rokem milosrdenství... - Obecně milosrdenství je: účinný soucit s člověkem v nouzi; s někým potřebným či bezmocným... - V duchovní rovině však (podobně jako symbolika kříže) je milosrdenství jako svislé rameno od Boha k nám; ale současně i otevřenost srdce ke všemu stvořenému...
Dnešní evangelium jasně ukazuje Boží milosrdenství k nám. Abychom ho však mohli naplno prožít a přijmout, podívejme se na milosrdenství i trochu jinak: očima benediktinského autora Anselma Grüna, který v knize „Buď dobrý sám k sobě“ píše: Milosrdenství znamená především lásku k nepřátelům. Je v něm však zahrnuta i láska k sobě samým. Máme se chovat milosrdně i k „nepřátelům“ v nás samých. Nemáme je nenávidět, nýbrž k nim být dobrotiví. Neboť i Bůh „je dobrý k nevděčným a zlým“ (Lk 6,35).
V Bibli jsou čtyři různé výrazy pro milosrdenství. Ve Starém zákoně je vyjádřeno slovem „rahamin“ – tedy přilnutí, anebo něžná mateřská láska. Tak milosrdný je k nám Bůh. Jeho milosrdenství znovu a znovu vítězí nad jeho hněvem. - Být milosrdný sám k sobě, tedy znamená, že nezuřím sám na sebe. Nekladu na sebe přehnané požadavky, nýbrž důvěřuji, že mé vnitřní dítě může dozrát a stát se tím, čím má podle Božího plánu i být...
Druhý pojem zní v hebrejštině „hesed“ - tedy milost a věrnost. Je to vědomá a chtěná dobrota. - Jsme-li sami k sobě milosrdní, znamená to, že se k sobě chovám dobře, mírně a laskavě; že mám sám sobě odpustit. Mám přestat sám sebe odsuzovat...
Třetí výraz pro milosrdenství je „splagnizomai“ – tedy nitro. Nitro označuje u člověka to místo, kde leží zranitelné city. Třeba v dnešním podobenství o milosrdném otci (Lk 15.20) je proti otcovu smilování postaven hněv staršího bratra... - Jednám se sebou milosrdně, když mám se sebou soucit, když vidím všechno, co je ve mně soucitným pohledem srdce. Nezuřím kvůli sobě, kvůli svým chybám a slabostem, nýbrž cítím s nimi, věnuji jim pozornost, neboť jen tímto laskavým pohledem se mohou proměnit... Protože tam, kde leží mé zranitelné city, tam jsem také docela blízko Božímu milosrdenství. Tam více než svým rozumem vytuším, co je něžná Boží láska k nám...
Čtvrtý pojem pro milosrdenství je „oiktirmos“. Toto slovo vyjadřuje soucit, soucit jako bolestné dojetí a jako smilování ochotné k pomoci. - Máme tedy se sebou soucítit. Nemáme tvrdě řádit proti „nepřátelům“ v sobě. Jsme-li zklamáni svými chybami a slabostmi, máme mít soucit se sebou samými. Tento soucit vůči nám samým, kteří se zmítáme mezi dobrem a zlem a kteří zase znovu pochybíme, nás připodobňuje Bohu. Srdci Božímu nás nepřibližuje naše bezúhonnost, nýbrž naše soucítění se sebou, s našimi slabostmi, se slabostmi lidí kolem nás a soucitem se vším stvořením... Vždyť, když se chováme srdečně k ubohému a slabému v sobě, může se právě to ubohé ve mně stát zdrojem požehnání. Může mě to otevřít tajemství Boží lásky, která se mnou cítí a má pro mne pochopení...
Milosrdenství otvírá duši člověka k svobodě, která nás uschopňuje k vděčnosti za užívání darů, které nám Bůh dává. Jsme Bohem milovaní!. Nemáme se tedy sami sebe zatracovat, vždyť Boží milosrdenství je jako hostina připravená pro každého. Pro každého marnotratného syna a dceru; a také i pro každého staršího syna, přesvědčeného o své spravedlnosti... Otevřeme se milosrdenství.