4. neděle v mezidobí

4. neděle v mezidobí (představení dětí k 1.přijímání) Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 3.2.2019 

Jer 1,4-19 Ž 71 1 Kor 12,31-13,13 Lk 4,21-30 

Dnešní čtení z evangelia je pokračováním z četby minulé neděle. Pán Ježíš četl v synagoze z Písma svatého. Bůh slíbil, že pošle Zachránce. Toho, který přinese radostnou zprávu o nesmírné Boží lásce k nám, lidem. Všichni v synagoze čekali s napětím, co k tomu Ježíš řekne. Nejdříve jsou celí užaslí. Diví se milým slovům, která pronáší. Mnoho toho o něm slyšeli! Jak krásně mluví, jaký soucit má s nemocnými, jak dělá zázraky… Čekali, že i u nich v Nazaretě, kde byl jako doma, vykoná nějaký zázrak. „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli,“ říká Ježíš. Odhaluje tak těm, kdo naslouchají, že On je ten, kterého Bůh Otec poslal, aby přinesl záchranu všem. Myslíte, že mu věřili? To byla pro ně nepřijatelná zpráva! Přece Ježíše znají! Vyrostl mezi nimi! Co ze sebe dělá? Ježíš věděl, co si myslí. Věděl, že mu nevěří. Proto nemohl v Nazaretě udělat žádný zázrak. Jakmile jim vytkl, že mají málo víry, rozzlobili se tak, že ho vyhnali ze synagogy. Hnali ho ven z města a chtěli ho shodit ze skály. Ale Ježíš prošel klidně jejich středem a ubíral se dál. Ukázal tak, že On je Pánem každé situace. Nikdo z lidí nemá nad Ním žádnou moc. Když nepřijali Ježíše v Nazaretě, šel dál k jiným lidem, kteří budou chtít, aby s nimi zůstal... * I dnes Ho mnoho lidí odmítá. On chce přijít ke každému člověku. Čeká a touží po tom, abychom byli šťastni spolu s Ním v Jeho království. Ježíš touží přijít ke mně, i k tobě. Klepe na dveře našeho srdce a čeká, zda mu otevřeme. Nenechme ho čekat! Řekneme: „Pane Ježíši, přijď do mého srdce! Otvírám Ti je! Věřím Ti! Těším se na Tebe! Já bez Tebe nemohu nic, ale s Tebou mohu všechno.“ (S. M. Alberta). 

 

Dnešní první čtení a evangelium nás vedou k meditaci o Ježíšově prorockém poslání. Jak potvrzují evangelia na více místech, Ježíš byl zástupy považován za proroka (srov. Mt 21,11.45; Lk 7,16; 24,19; Jan 4,19; 6,14; 7,40; 9,17). On jím také v plném slova smyslu byl. Stejně jako starozákonní proroci, a ještě mnohem více, přinášel světu Boží slovo. On byl zosobněným Božím slovem přítomným ve světě (srov. Jan 1,1-14). Skrze něho, skrze jeho slova a skutky, se dával poznat svatý a živý Bůh a jeho velkolepý plán spásy. Dával se poznat především jako láska (srov. 1 Jan 4,8.16), láska bez hranic, která má všechny vlastnosti popsané svatým Pavlem v jeho velepísni z listu Korinťanům, který jsme četli. V evangeliu jsme slyšeli Ježíšovo programové prohlášení o spáse ve šlépějích velkých proroků Izraele: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“ (v. 21). Když Ježíš vyhlašuje, že se dnes naplnilo toto slovo, v podstatě říká, že přichází konečné vysvobození, a on se ukazuje jako ten, v němž se naplňují všechna proroctví podle Božího plánu. Osvobození, které Ježíš zjevuje, nevyvolává mezi jeho sousedy nadšení, spíše skepticismus a odpor. Spíše než hlásání vysvobození a obrácení k novému životu by rádi viděli konkrétní projevy Ježíšovy moci, zázraky a mocná znamení... Ježíš odpovídá svým blízkým, kteří ho poznávají jako „syna Josefova“, příkladem z proroků: jako současníkům Eliáše a Elizea nebylo dáno, aby skrze jejich působení zažili velké skutky, tak ani Ježíš nedává svým současníkům zakusit velké zázraky a znamení. Ježíšem hlásaná pravda je jiná: přináší osvobození vězněným, chudým a utlačovaným tohoto světa „radostnou zvěst“, jejímž vrcholem je darování vlastního života z lásky za celé lidstvo. Ježíš nehájí vlastní zájmy, jak to často dělají lidé, ale přináší každému člověku opravdovou svobodu a Ducha života, který pramení z Boha...*