4. ADVENTNÍ NEDĚLE A, Pustějov, Kujavy, Bílov 22.12.2013
Iz 7,10-14 Ž 24 Řím 1,1-7 Mt 1,18-24
První čtení i evangelium hovoří o Emanuelovi, že Bůh je s námi (nebo možná lépe: mezi námi). Izaiášovo proroctví zaznělo asi 700 let před Kristem. Josef stejnou větu slyší dnes od anděla… Aby se splnilo slovo o Emanuelovi, Bůh si vybral k tomu lidí. Možná jsme již zvyklí, že Josef a Maria přijali Boží nabídku jako samozřejmost. Neuvědomujeme si, že Josef a Maria to neměli tak snadné. Vždyť Maria měla své otázky; Josef chtěl dokonce propustit svoji manželku... Bůh musel promluvit skrze anděla, aby přivedl jak Marii, tak Josefa k přijetí tohoto (v uvozovkách) „bláznivého Božího plánu“, tedy aby se Bůh stal člověkem. A není divu, že Maria i Josef měli "své lidské výhrady". O to obdivuhodnější je jejich otevřenost vůči Bohu: přijali Boží slovo skrze anděla, i když to bylo rozumem těžké přijmout. A přijali nejen vnitřně, ale i vnějším jednáním: Josef pak skutečně přijal Marii jako manželku, jako by "se nestalo nic divného". Prostě "skousl" všechna svá "ale" a ve víře přijal Boží plán s jeho životem. Josef se skutečně prokázal jako spravedlivý, jako člověk poslušný Božího slova, tentokrát zjeveného ne Mojžíšovým zákonem, ale andělem… Jeho poslušnost na jedné straně nebyla slepá, protože on dostal vhled do tajemství vtělení, do tajemství Božího plánu. Na straně druhé byla slepá, protože nemohl plně pochopit tento div, jeho rozum se musel vzdát a odevzdat Božímu záměru. Josef vystupuje také jako němý: ani jediné slovo není v celém příběhu, dokonce ani v celém evangeliu. A jestliže není ani jedno jeho slovo, pak se tím podtrhuje, že zcela ustupuje slovu Božímu (skrze anděla) a Slovu vtělenému (v Kristu Ježíši). Neřekl nic, ale nechal se zasáhnout slovem od Boha: to stačilo. To bylo to podstatné.
Tento prostý tesař se projevuje jako naprosto pasivní: podřizuje se úplně Božím záměrům, bez odporu. Tato pasivita je však skloubena s aktivitou: musí přijmout manželku, dát jméno dítěti, později se ujímá rodiny a utíká do Egypta, posléze se s nimi vrátí. Tím, kdo rozhoduje, je však Bůh. Tím, kdo určuje kroky v jeho životě a celé rodiny, je Bůh: skrze slovo. Josef nikdy nepromlouvá, aby nechal Boha promlouvat. Mlčí: není to však mlčení pohroužené do vlastních starostí, točící se kolem vlastního já, ale otevřené Božímu slovu. A v tom Josef nacházel své naplnění: jako člověk, i jako muž…
Josef svým odhodláním plnit vůli Boží je příkladem, aby vynikl Emanuel – Bůh mezi námi. Kéž procítíme Boží přítomnost mezi námi, aby i jiní cítili, že on je Emanuel…