4. ADVENTNÍ NEDĚLE B, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 21.12.2014
2 Sam 7,1-16 Ž 89 Řím 16,25-27 Lk 1,26-38
Často prožíváme jak své radosti a naděje, tak i své nezdary, bolesti a strachy jako izolované události. Nejsou však izolované. - Všechny dnešní texty nabízejí možnost zasadit událost víry a spásy do velkého celku Božího díla záchrany. V žádném okamžiku lidských dějin věci spásy ani nezačínají od nuly, ani nekončí. Vše stojí na trvajícím Bohu a na jeho bezčasové, tedy časem neomezené lásce, která se promítá do lidských dějin. Pro člověka není zcela lehké a samozřejmé vnímat Boží přítomnost v dějinách jako trvalou a stále stejně působící. Řada křesťanů si příliš jasně neuvědomuje, že to, co přináší Písmo, není dějepis, ale dějiny spásy! Což je skutečnost nad všechny dějiny a dějepisy! Dějiny spásy jsou totiž trvajícími dějinami vztahu Boha k lidem. Dějiny spásy se děly, dějí a budou dít. A to znamená, že my jsme jejich účastníky právě v této chvíli, podobně jak byl ve svém čase David, Panna Maria, a všichni ostatní…
Jak a kdy bylo zvěstování? Jak vypadal a co měl na sobě anděl Gabriel, není důležité. Hlavní je, že Maria přijala Boží výzvu a spoluvytvářela dějiny spásy. Stačilo říci ne, a vše by se zkomplikovalo. Panna Maria však řekla ano a v tom okamžiku dala slovo životu. Bůh se stal člověkem, aby jednou provždy na sebe vzal naše viny a bolesti, aby se ztracený ráj vrátil…
Do situace Panny Marie jsme někdy vystaveni i my. U nás se nerozhoduje o spáse celého světa, ale o prostředí, kde jsme a kde žijeme. Bůh k nám mluví i v událostech dnešních dnů. Jak se k nim stavíme? Řešíme je, anebo rezignujeme? Přijímáme je, anebo se stavíme na odpor? Říkáme ano, nebo ne? Jestliže naše srdce vysloví ano, cosi nového se zrodí...
Když si toto všechno uvědomíme, bude nám snad jasnější, že slova evangelia nevedou jen do minulosti, ale stejně vedou i do přítomnosti. Že ten skvělý Bůh, který posílá svého anděla k Panně Marii; který si ji vyvolil za Matku svého Syna, přichází ke mně a říká nějakým způsobem i mně slovo vyvolení, i když k jinému úkolu, než byl úkol Mariin. A na mně je, abych tomuto Bohu věřil podobně, jako mu věřila Maria. Protože ne jenom tehdy, ale i dnes se mají dít Boží věci skrze ty, kdo Bohu uvěřili…