4. ADVENTNÍ NEDĚLE C Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 23.12.2018
Mich 5,1-4 Ž 80 Žid 10,5-10 Lk 1,39-45
Jsou věci viditelné; a jsou i neviditelné. To však, že je nevidíme, nezna-mená, že neexistují... Podobně to bylo i s Mariiným těhotenstvím: navenek neby-lo nic vidět, a předci byla naplněna DS a Ježíšovou přítomností... - Jakmile Maria pozdravila Alžbětu, pohnulo se v ní dítě – Jan Křtitel, a Alžběta byla také napl-něna Duchem Svatým a okamžitě věděla, že ta mladá dívenka, která před ní stojí unavená po dlouhé cestě, je Matkou Pána; že je v ní skrytý Život sám. Nebylo třeba dalších slov... V dnešním evangeliu je zvýrazněno setkání dvou žen. Bylo to však se-tkání dvou obyčejných žen? Ano i ne! Ano - protože se toto setkání odehrává „obyčejně“ - na prostém místě (v domě někde na horách)... A že to byly dvě obyčejné ženy, o tom není pochyb - Maria patřila k chudým; Alžběta byla už po-kročilého věku. A přesto... Bůh sestupuje do obyčejnosti a sklání se k všednosti... Bůh sestupuje k člověku, a tak se „šeď“ stává jasem, spektrem duhových ba-rev… Pokud je pravdou, že tyto dvě ženy jsou obyčejné... tak musíme přece jen upřesnit, že byly i výjimečné. Obě totiž počaly výjimečným způsobem. Jedna ve stáří; druhá z DS… Obě však byly výjimečné především tím, že viděli za vším Boží působení a dokázali být vděčné… Radost v Alžbětině domku by měla být i naší radostí. Maria spěchala do horského městečka ne proto, aby si zazpívala Magnifikat, ale aby Alžbětě kon-krétně pomohla, vždyť k této obětavé službě ji pohánělo její srdce naplněné pří-tomností Boha... - Kéž bychom se i my stali nositeli Boha a byli jeho přítomnos-tí i prozářeni... Budu-li žít vědomím, že každý člověk, se kterým se potkávám, je živým zosobněním Ježíše Krista - to je připodobení se cestě PM, která slyšela Boží slovo, uvažovala nad ním, dokázala ho přijat, odpovědět naň a proměnit v konkrétní skutek lásky…