4. ADVENTNÍ NEDĚLE C, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 20.12.2015
Mich 5,1-4 Ž 80 Žid 10,5-10 Lk 1,39-45
Závěr adventu nás staví před setkání dvou žen. Bylo to však setkání dvou obyčejných žen? Ano i ne! Ano - protože se toto setkání odehrává „obyčejně“ - na prostém místě (v domě někde na horách)... A že to byly dvě obyčejné ženy, o tom není pochyb - Maria patřila k chudým; Alžběta byla už pokročilého věku. A přesto... Bůh sestupuje do obyčejnosti a sklání se k všednosti... Bůh sestupuje k člověku, a tak se „šeď“ stává jasem, spektrem duhových barev…
Pokud je pravdou, že tyto dvě ženy jsou obyčejné... tak musíme přece jen upřesnit, že byly i výjimečné. Obě totiž počaly výjimečným způsobem. Jedna ve stáří; druhá z DS… Obě však byly výjimečné i tím, že viděli za vším Boží působení a dokázali být vděčné…
Radost v Alžbětině domku by měla být i naší radostí. Opravdová radost však není laciná. Čteme o tom, jak Panna Maria spěchala do horského judského městečka dle tradice jménem Ain Karim, aby navštívila svou tetu Alžbětu. Nešla k ní, aby jí pouze zazpívala Magnifikat, ale aby pomohla…
Odpovědnost za svět, za naše rodiny z nás nikdo nesejme. Pouhou kritikou poměrů nic nespravíme, ale změnou sama sebe, změnou svých postojů k problémům a bolestem doby, můžeme udělat mnoho... Půjde jen o to, zkusit znovu riskovat snahu být dobrým ke všem. Svět může být lepší. Ráj na něm neude hned, ale naším aktivním přičiněním život v tomto daru stvoření může být snesitelnější. Pouhá slova ale nestačí, ona se musí proměnit ve skutky. Tak, jak to žila Maria, Matka Páně. Buduli žít vědomím, že každý člověk, se kterým se potkávám, je živým zosobněním Ježíše Krista - navštívím nemocného, pomohu starému, vyslechnu, poradím, pomohu… - to je připodobení se cestě PM, která slyšela Boží slovo, uvažovala nad ním, dokázala ho přijat, odpovědět naň a proměnit v konkrétní skutek lásky…