Krista Krále A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy , 26.11.2017
Ez 34,11-17 Ž 23 1 Kor 15,20-28 Mt 25,31-45
Dnes na slavnost Ježíše Krista Krále čteme úryvek, který nám ze všech čtyř evangelistů zaznamenal pouze svatý Matouš... Všichni, kteří stojí shromážděni před Synem člověka, na rozhodující kritérium, podle něhož je Král soudí a rozděluje napravo a nalevo, odpovídají stejně: „Pane, kdy jsme tě viděli...?“ - Všichni tedy svorně tvrdí, že Pána neviděli. A přece, ty po své pravici Král chválí za to, že mu dali najíst, napít, obléci se..., zatímco ty po své levici kárá za to, že mu neposloužili. V čem je tedy rozdíl? - „Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!“ (Jan 20,29). - Ti, kdo stojí vpravo, sice Pána neviděli, ale uvěřili, že právě hladoví, žízniví, pocestní, nazí, nemocní či věznění jsou těmi „směnárníky“, u nichž lze zúročit hřivny Boží lásky tak, že spolu s pěti přijatými hřivnami budou moci Pánu s radostí odevzdat dalších pět (vzpomeňme si na evangelium minulé neděle: Mt 25,14-30). - Ti vlevo rovněž Pána neviděli. A ani ho nemohli vidět, poněvadž si ho představovali jako „tvrdého člověka, jenž sklízí, kde nesel, a sbírá, kde nerozsypal“ (srov. Mt 25,24). Jejich oči celou dobu se strachem číhaly na takovéhoto (v uvozovkách) „týpka“, a proto úplně přehlédly všechny hladové, žíznivé, pocestné, nahé, nemocné, vězněné..., v nichž on sám marně čekal na alespoň jednu „hřivnu“ obyčejné lidské pozornosti či něhy... --- Ti, kteří stojí napravo, sice Pána neviděli, ale tím, že neustále hleděli na ty „potřebné lásky“, vycvičili si zrak, takže jsou teď schopni hledět na jeho slávu. - Naopak, ti, kteří stojí nalevo, také Pána sice neviděli, ale tím, že neustále vyhlíželi jen nějakého „přísného kontrolora“, jejich zrak otupěl, takže nespatřili ostatní lidi kolem. Proto nyní nemohou vidět ani jeho velebnost a těšit se z ní... Žijme tedy v tomto pozemském putování moudře, a to především na základě vzájemného darování se; protože na věčnosti v přítomnosti věčného Krále nebude záležet na tom, kolik jsme toho vlastnili, nebo třeba jak dlouhého věku se dožili... Co bude rozhodující, je dnešní konstatování: „Cokoliv jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších, pro mne jste udělali.“