33. neděle v mezidobí A, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy , 19.11.2017
Př 31,10-31 Ž 128 1 Sol 5,1-6 Mt 25,14-30
Nikdo z nás na tomto světě není náhodně. I vybavení, se kterým do něho vstupujeme, není dáno jen tak. Všechno má svůj smysl a svůj cíl. A pokud to člověk pochopí, umí žít. I o tom mluví v podobenství o hřivnách… Už dávno sice velmi dobře víme, jak podobenství o hřivnách skončí, a tak dáváme velmi málo pozor na to, jak začíná: „Jeden člověk se chystal na cesty. Zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek...“ Avšak, co je to za „člověka“ a kam se „chystá na cestu“? Evangelista Matouš uvádí podobenství těsně před událostmi Velké noci, tj. před Ježíšovým utrpením (viz Mt 26,1). Pokud si povšimneme tohoto malého detailu, může nám „docvaknout“, kdo se vlastně „chystá na cestu“, i to, že cestu, kam jde, bychom už měli znát (srov. Jan 14,4). No, a v tomto světle i ty notoricky známé „hřivny“ najednou dostávají zcela nový rozměr. Dochází nám, že by bylo příliš málo, kdyby tu Pánovi šlo jen o to, abychom rozvíjeli své nadání, jako například kreslení, hudební sluch, dobrý hlas, paměť na jazyky, organizační schopnosti, manuální zručnosti, estetické cítění... Samozřejmě, i ony jsou Božími dary, které je třeba zodpovědně zvelebovat. Avšak člověk, který se chystá na cestu, svěřuje služebníkům celý svůj majetek! Boží Syn, který se zkrátka chystá jít cestou utrpení a zmrtvýchvstání zpět k Otci, svěřuje svým, které už „nenazývá sluhy“, ale dokonce „přáteli“ (srov. Jan 15,15), ta nejniternější tajemství trojjediného Boha. Copak není neustále společenství lásky mezi božskými osobami tím Božím „majetkem“, který je v Kristovi svěřen lidem? Copak to není o mnoho víc než nějaké přirozené nadání či vlohy? Ten, který dostal pět a jiný dvě hřivny; získal a odevzdává dalších pět a dvě! O možnosti, že by pánovi předložil míň, ani jeden neuvažuje. Neexistuje totiž jiná možnost, jak na přijatou lásku odpovědět stejnou měrou… A právě tu se spletl ten, co dostal jednu: „Já jsem jen průměrný člověk, moc hřiven jsem nedostal, tak co kdo ode mne může chtít?" - Vidí (pouze ze svého pohledu) svého pána jako tvrdého a snad i nespravedlivého… A v tomto se velice mýlí. Nepochopil, že nejde o výkony, ale o to, aby jednoduše opětoval přijatou lásku. Argumentuje přesně jako Adam: „Bál jsem se ..., a proto jsem se skryl“ (viz Gen 3,10). „Strach nemá v lásce místo“ (viz 1 Jan 4,18) a není k ní nutná kdovíjaká obchodní zručnost. Stačí dávat dále to, co člověk přijal… Rozdíl mezi mírou obdarování těch tří služebníků nás upozorňuje na to, že se nemáme navzájem nemoudře srovnávat, vždyť všichni jsme obdarování. Každý z nás má hřivny jiné. Potřebujeme jeden druhého. Máme si vzájemně pomáhat. Dary, které jsem dostal, nejsou jenom pro mě osobně. Jsou pro dobro všech. Není tedy důležité, kolik darů člověk dostal, ale jak s nimi zachází. Největší hřivnou, kterou jsme všichni dostali, je láska. Ta bude rozhodující, až Pán Ježíš bude hodnotit náš život při setkání s Nim.