32. neděle v mezidobí B + slavnost sv.Martina v Tošovicích, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 8.11.2015
1 Kr 17,10-16 Ž 146 Žid 9,24-28 Mk 12,38-44, Mt 25,31-46
Obě části dnešního evangelia jsou vlastně spojeny jen heslem "vdova". Druhá část vytváří působivý protiklad k první části. Proti zdánlivě zbožným zákoníkům, kteří bez nejmenších výčitek svědomí připravovali bezbranné vdovy o majetek, je tu uveden příklad vrcholně obětavé chudé vdovy. Mezi boháči, kteří dávali značně příspěvky do pokladnice v nádvoří chrámu, protože se u židů velmi dbalo na bohoslužby, byla také chudá vdova, která obětovala dvě drobné mince. To, že dala dvě, ukazuje, že mohla dát i méně. Ježíš ví, že je to veškerý vdovin majetek; použije tedy této příležitosti, aby své posluchače poučil. Vdovin na pohled ubohý dar převyšuje však svou morální hodnotou všechny ostatní dary, protože jedině on byl skutečnou obětí. Vdova obětovala k Boží poctě to, z čeho mohla žít, druzí však dali jen to, co mohli postrádat... - V dnešním evangeliu je naznačeno však ještě i jiné poučení: varujme se nesprávného hodnocení! Člověk se snadno dostává do nebezpečí, že se bude více dívat na dar než na dárce, ale Bůh hledí především na srdce. - Velké bankovky snadno dělají dojem. To je moc bohatých. Tím mohou zaslepovat druhé i předstírat něco, co v nich vůbec není. Ježíš upozorňuje na to, že vdova hleděla především na Boha. Její láska k němu byla tak veliká, že mu chtěla dát všechno a vyjádřila to svou obětí. Bůh má rád upřímné a radostné dárce. A nejde jen o peníze či jiné hmotné dary, ale i o každé dobré slovo nebo povzbuzující úsměv,... Kéž hrdinský příklad lásky vdovy z evangelia, nás povzbuzuje k nezištné službě...
Tošovice, sv.Martin:
Poslechli jsme si známý text o posledním soudu, který se často čte kolem svátků Krista Krále. Všichni budeme souzeni podle zákona lásky; podle míry, jakou jsme pomohli nebo naopak nepomohli jiným. Co však chci především vyzdvihnout je slovíčko „milosrdenství“. Ačkoli v textu nebylo ani jednou napsané přímo, přeci celý text se točí kolem něho, vždyť otázka služby či už hladovému, žíznivému, pocestnému, nahému, nemocnému anebo vězněnému se vztahuje právě k milosrdenství...
V adventu se začne rok milosrdenství; tak zamysleme se teď: co to tedy milosrdenství je? Hebrejský výraz „chesed“ znamená smlouva, ale i pospolitost, závaznost a solidarita. V bibli je milosrdenství chápáno jak v lidské rovině pomoci jinému; tak i jako láskyplný vztah Boha k člověku. Člověk je náchylný k zlému, ale Bůh se k němu sklání a posílá svého Syna, aby se smiloval nad lidem a svojí smrtí nám získal ztracenou blaženost. To se děje ne ze spravedlnosti, ale pouze z milosrdenství Božího...
(V tomto chrámě slavíme dnes i sv.Martina, který byl světec 4. století, nazvěme ho „světcem lásky a milosrdenství“, vždyť to byl, jak jste to už zajisté mnohokrát slyšeli o tomto svátku, člověk, který se třeba podělil o svůj plášť; nebo který se hodně zasloužil o vznik nových venkovských klášterů a tak pozvedal náboženský a mravní život lidu kolem městečka Tours; nebo pomáhal odsouzeným lidem.... Martin se celý svůj život snažil být milosrdný k jiným a proto je teď pro nás i příkladem svatosti hodné následování.)
Ježíš v evangeliu, jako nejvyšší a poslední soudce, je milosrdný, ale na druhé straně, k věčné blaženosti je zapotřebí prokázat jiným milosrdenství. Jak? Ježíš vyjmenovává několik konkrétních skutků: „dali jste mi najíst, napít, zaoděli jste mně, navštívili a potěšili mně...“ – Můžeme však namítnout: že nemáme dostatek finančních prostředků, abychom jiným pomáhali; anebo že často potkáváme lidí, kteří zneužívají dobroty jiných... Ano, i to je pravda. Když pomáháme jiným, je to jakoby sám Ježíš používal naše ruce a nohy, ústa i srdce. Je však potřebné používat i rozum, tedy spíše hledat možnosti ne jen jednorázově pomoct, ale trvale; musíme také uvažovat, jestli to tomu člověku opravdu pomůže... Možná však nemáme dostatek finančních prostředků, ale můžeme pomoct i dobrým slovem, pochvalou, povzbuzením nebo jen pouhou modlitbou... Důležité je však, kolik lásky do toho vložíme, protože jen láska a milosrdenství je měřítkem pro naší věčnost. Kéž tedy na přímluvu sv. Martina dokážeme být často milosrdní...