31. neděle v mezidobí Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 3.11.2019
Mdr 11,22-12,2 Ž 145 2 Sol 1,11-2,2 Lk 19,1-10
Nevím, jak vy, ale já jsem se často setkal s tím, že když jsem něco chtěl, prostě jsem na to nedosáhl, a je evidentní proč – neboť jsem malé postavy :-)... Zacheus z dnešního evangelia to měl podobně... Kdo byl Zacheus? Byl: celník, zvědavec malé postavy; kolaborant; boháč; lidi opovrhovaný a považovaný za nečistého; ale v závěru evangelia i obrácený člověk... Celníci tvořili velmi specifickou skupinu židovského obyvatelstva. Izrael byl v Ježíšově době pod správou Říma a tito celníky pro něj vybírali poplatky a daně. Měli se jistě velmi dobře, byli nesmírně bohatí. Ostatní židé je ale nenáviděli, stranili se jich a pokládali je za nečisté – stýkali se totiž s pohany a kolaborovali s okupační mocí... - Navzdory zabezpečenému životu se jednalo o velmi izolovanou skupinu lidí: bez přátel a bez opory v komunitě. A s cejchem hříchu... - Najednou začal po Palestině chodit zvláštní Učitel, o kterém se vyprávělo, že se jich neštítí, a dokonce si s nimi povídá a zůstává v jejich domech.. Mezi všemi lidmi, kteří Ježíšovi vyšli naproti, oslovuje toho, kdo chtěl pouze vidět, jak Ježíš vypadá - ne slyšet jeho slovo; ne změnit svůj život; ne stát se jeho učedníkem... Ježíš oslovuje toho, kdo se nepřišel nechat oslovit; toho, kdo vůbec nepočítal s tím, že by mohl a měl být osloven... A tak se Zacheus, vrchní celník (tedy vrchní hříšník) rozhodl podívat se, kdo je ten Kristus. Je zvláštní, že hříšník nad hříšníky měl jméno, které se odvozovalo od hebrejského slova „zakaj“, což znamená čistý... Jaký paradox! Už jen touha lidského srdce poznat Krista nám otevírá cesty. V jeho případě to byl strom. Co záleželo na tom, že se ve své veledůležitosti pravděpodobně asi ztrapnil?... Dosáhl svého. Nejenže Krista viděl, ale dokonce s ním mluvil a šel s ním k sobě domů... Konečně je tu někdo, kdo jím neopovrhuje, ale přijímá ho... Zpočátku chtěl Krista jenom spatřit, ale jak už to tak s naším Bohem bývá, dostal mnohem víc. Mohl se s ním blíže seznámit, a navíc dojít odpuštění. Tváří v tvář Kristu už dál nemohl žít s tíhou svých hříchů; a tak jako zatoužil Krista jen uvidět, zatoužil nyní své hříchy i opustit... - Začalo to nevinnou touhou spatřit Krista; a skončilo tím, že se Zacheovo srdce i celé jeho bytí dostaly poprvé v životě do souladu s významem jeho jména. A jak praví stará křesťanská legenda, později se stal biskupem v Cesareji... --- Kdo ví, co v našich životech může způsobit touha více poznat Krista, až půjde kolem?...