31. neděle v mezidobí

31. neděle v mezidobí (pouť H.Životice) Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 30.10.2016 

Mdr 11,22-12,2 Ž 145 2 Sol 1,11-2,2 Lk 19,1-10 

Stojí člověk o dar božího přátelství? – Často si vyprošujeme dar dobré úrody, zdaru v obchodě, dobré přátele, vítězství, úspěch.... Jistě, všechno to jsou věci důležité a je dobré, že člověk v nich vidí Boha jako svého dárce... Ale nevede to často k blahobytu, ve kterém zapomínáme na Boha? - Bůh opravdu není především dárcem věcí, ručitelem vysoké životní úrovně... Bůh nabízí sebe v Ježíši Kristu. Ale stojí člověk o tento dar? --- Zacheus byl výběrčí daní, člověk, kterým všichni ostatní pohrdali. Proto asi neměl moc přátel. Chtěl vidět Ježíše. To není nic divného. Ale neuvěřitelné je to, co právě následovalo: kolemjdoucí Ježíš mu nedává žádný dárek; ani ho od sebe neodhání; ale žádá ho, aby ho přijal do svého domu. Proč právě jeho? Jistě tam byli zbožnější lide, kteří by Ježíše rádi přijali. Je však zajímavé, že Ježíš si nevšímá ostatních lidi a nezná se k nim. A všiml si místo toho Zachea. On, Pán, který „miluje všechno, co je, a nic si neoškliví z toho, co udělal“ - jak jsme to slyšeli v 1. čtení - volá: "Zachee, pojď dolů!" - Ježíš tedy Zacheovi nabídl své společenství, své odpuštění... A Písmo opět s tou největší stručností a největší obsažností popisuje Zacheovu reakci: "rychle slezl a s radostí (ne s rozpaky, nebo omluvami...) ho přijal". Tedy: pochopil, oč jde, a tuto chvíli nepropásl. A protože Zacheus přijal vrcholný Boží dar, totiž někoho - Ježíše, dokázal být štědrý: "Pane, polovinu svého majetku dám chudým..." - Kdo tedy hledá u Boha především věci pro svůj život, jakési "módní doplňky lidské existence", ten bude nejspíš zklamán. Jestliže někdo poznal křesťanství především jako souhrn předpisů a povinností, bude se nejspíš snažit ze všeho se co nejrychleji vyvléci... Křesťanství bez lásky; křesťanství, v němž člověk nepoznal, že je Bohem hledán a milován, je křesťanstvím otrockým... Zřejmě jen člověk, který sám prožil, že byl Ježíšem nalezen a navštíven, tedy člověk, který prožil odpuštění nebo jednotu s Ježíšem v Eucharistii; nebo který našel živého Krista v trpícím, je tím, kdo ho s radostí nejen přijme, ale kdo mu bude i s radostí věrný... Ježíš dnes vyhledává každého z nás svým milosrdným a láskyplným pohledem, ať jsme kdekoliv skryti a skrčeni ve svém strachu... Ježíš nás volá naším vlastním jménem. Ježíš nás chce očistit, vrátit k sobě a proměnit... Kéž by z této dnešní slavnosti nezůstala jen bohatá hostina. Právě proto je důležité přijmout Ježíše do svého domu. Dnes, rychle, s radostí. Dnes je den spásy...