30. týden v mezidobí

úterý po 30. neděli v mezidobí, Kujavy, Hl.Životice 29.10.2019, Řím 8,18-25 

Hřích narušil rovnováhu celého kosmu, a vede k rozdělení a smrti. Naopak skrze JK máme naději, že celé tvorstvo, tedy živá i neživá příroda, směřuje ke spáse a k souladu... 

 

středa po 30. neděli v mezidobí, Pustějov, 30.10.2019, Řím 8,26-30 

Všichni mohou dojít spásy. Všichni jsme předurčeni, povoláni a ospravedlněni. Jen je potřeba se otevřít DS a nechat se ním vést... 

 

čtvrtek po 30. neděli v mezidobí, Kujavy, 31.10.2019, Řím 8,31-39 

Bůh z lásky chce všechno použít pro naši spásu. Nemusíme se tedy ničeho bát, pouze osobního a svobodného zneužití naši svobody... 

 

Všech Svatých , Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, Mankovice 1.11..2019 

Na začátku dušičkového týdne nám kniha Zjevení dává nahlédnout do otevřeného nebe, do nebeské slávy, na které mají účast lidé ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků - a to, co je všechny spojuje, je oslava Boha. Spolu s anděly a všemi nebeskými tvory je člověk pozván do bezprostřední blízkosti Boha, kde se ovšem nerozplývá v nic (jako třeba ve východních náboženstvích), ale zůstává sám sebou a jeho život i se všemi strastmi a utrpením se stává nakonec nádhernou oslavou Boží vznešenosti... Slavnost všech svatých nám staví před oči velikost, ke které byl člověk stvořen a ke které ho Bůh i navzdory lidské hříšnosti nepřestává zvát... Všichni jsme stvořeni pro svatost, pro vztah s Bohem. A jsme svatí už teď, třebaže jen do určité míry. Svatost ovšem není založena na naší „výkonnosti“, ale na Božím vyvolení: „Hleďte, jak velkou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme!“ – Ať je tedy Bůh oslaven v každém svatém... 

 

Zesnulí , Pustějov, 2.11..2019, Mt 25,31-46 

"Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé ... " - Ano, tak věříme a tak čekáme... A těšíme se, až se to stane. Nikdo však neví, kdy a jak... Z pohledu „dušičkového týdne“ (více než jindy) potřebujeme mít před očima Kristovo zmrtvýchvstání, a v souvislosti s ním i zmrtvýchvstání naše. Jestliže Kristus vstal z mrtvých, a my, protože se stáváme ve křtu účastnými jeho smrti a zmrtvýchvstání; také jsme povoláni k tomu, abychom vstali z mrtvých... Při Kristovém druhém návratu, budeme rozděleni na ty „po levici“ a na ty „po pravici“. Kam budu patřit já? Kam? - Dnes se však chceme především modlit za duše v očistci, protože jim už nic jiného do Boží slávy nepomůže... – Modlitba je tedy (bezesporu) skutkem lásky pomáhat těm, kdo si sami pomoci nemohou. A zemřelí, kteří procházejí tímto procesem očišťování a dozrávání v lásce (tedy jsou prozatím v očistci), si opravdu už sami nemohou pomoci. Jsou odkázáni na Boží milosrdenství - a na nás... Když se za ně modlíme (a zvláště v těchto dnech, když se za ně modlíme obzvlášť intenzivně), usilujeme se pro ně získat bohatství, které církev má na základě Kristových zásluh - takzvané plnomocné odpustky - prokazujeme jim tak skutek lásky... Zajisté, je moc důležité, přinést svou oběť a splnit předepsané podmínky k dosažení plnomocných odpustků pro duše v očistci. - Vyprosím nebe sobě i jim? Otázka, která zřejmě nebudou zodpovězena zde na zemi... Přesto však věříme, milujeme a doufáme... neboť láska se neztratí, ba naopak: je to koloběh energie ve věčné blaženosti, kam doufáme, že se jednou dostaneme, abychom přebývali ve věčném společenství lásky...