30. neděle v mezidobí B (pouť H.Životice) Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 28.10.2018
Jer 31,7-9 Ž 126 Žid 5,1-6 Mk 10,46-52
Po vyslechnutí dnešního evangelia jistě všichni cítíme, že jeho jádrem je onen zvláštní protiklad slepoty a vidění; vidění a nevidění. Abychom mohli hlouběji pochopit Pánovo jednání, připomeňme si, co je vlastně zapotřebí k vidění: jsou to zdravé oči, ale také světlo. Vidění je také možné na různých rovinách: je možno vidět fyzickýma očima; je možno vidět poznáním rozumu; ještě jinak je možno vidět očima srdce; a je možno vidět také očima víry... Vraťme se po tomto úvodu ke scéně dnešního evangelia. Sv.Marek začíná větou: "U cesty seděl slepý žebrák." Cesta je cosi, co člověku pomáhá snadněji a jistějším způsobem dosáhnout cíl. Pro slepého je ale bez cizí pomoci málo platná, i když je tak blízko. Nyní uvažme, že náš Pán říká sám o sobě: "Já jsem cesta, pravda i život... " On je tedy nablízku všem, i těm "slepým"... Ten člověk "sedí", nemůže pospíchat k nějakému cíli, jeho slepota jej brzdí, činí neschopným dosáhnout cíle. Je slepý, protože jeho oči jsou nemocné, ani světlo mu nepomůže. A jedná se o žebráka, který pro svoji slepotu je odkázán na pomoc jiných, těch, kteří vidí. Ale skutečným žebrákem je proto, že ještě nezná a nemá v srdci Ježíše. Ano, i ti, kdo mají na kontech miliony, ale nemají Ježíše, jsou stejně "žebráci"... A přece se pro našeho muže z evangelia naskýtá příležitost. Slyší, že kolem jde Ježíš, a tak křičí: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" Nedá se odradit ani okřikováním oněch fyzicky "ne-slepých"; a Ježíš na jeho vytrvalý křik reaguje: "Zavolejte ho." Pán, respektuje jeho svobodu, se ptá: "Co chceš, abych ti učinil?" - "Pane, ať vidím!" - "Jdi, tvá víra tě zachránila." - Ano, tento člověk před tím slepý, oči víry měl však zdravé. Chápal, že nikdo jiný mu nemůže pomoci. A Ježíš uzdravuje i jeho tělesné oči. Začíná vidět a jde cestou za ním, tedy následuje ho... - Možná žijeme uprostřed slepých. O Kristu slyšel něco už snad každý. Tak jako Bartimaios zaslechl, že jde kolem Ježíš, také oni se potřebují nějak dozvědět, že je blízko nich a může přinést do jejich života uzdravující změnu. K tomu dnes ale nestačí pouhá slova. Nestačí zhlédnout křesťanský film. Lidé jsou už přesyceni zvuky i obrazy. Oni se potřebují setkat s někým, v kom Krista uvidí. Jedinými, kdo mohou dnešní slepce pohnout k cestě za Kristem, jsme my sami. Vy i já. Naše životy, naše následování Krista a jeho život v nás mají být projekčním plátnem či obrazovkou, na které může kdokoli spatřit živého Ježíše. Jakmile lidé kolem nás zjistí, že pro nás Bůh není jen teoretickým konstruktem či nějakým útěkem před pochmurnou realitou, ale živou skutečností, která naplňuje beze zbytku naše srdce a dává nám sílu žít lásku i odpuštění; jejich srdce začne toužit po tom samém... - Světlo Božího slova nám dává vidět očima víry, že je třeba, abychom neustále Bohu děkovali za dar víry, za dar světla, za Ježíše, který z nás činí lidi vidoucí; lidi tak nesmírně obdarované. Ale stejně tak vidíme i svůj úkol, abychom těm "slepým" kolem nás a vpravdě chudým (chudým na Boha), kterých je tolik kolem nás, jeho světlo přinášeli: Svým životem podle evangelia...