3. velikonoční neděle Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 26.4.2020
Sk 2,14-28 Ž 16 1 Pt 1,17-21 Lk 24,13-35
Emauzští učedníci jsou nejdříve prototypem zklamaného věřícího; na konci příběhu však člověkem věřícího a proměněného... --- Zklamali je lidé: apoštoly v Jeruzalémě slavili velikonoční večeři. A pak skoro všichni utekli a skryli se za zamčenými dveřmi... - Jsou zklamání i sami ze sebe: kdo by byl hrdý na to, že uvěřil někomu, kdo pak všechny ty naděje nenaplnil?... - A co víc, emauzské učedníky zklamal i sám Bůh, který to všechno dopustil... Tito učedníci odešli smutní (Lk 24,17) z Jeruzaléma hned první den, a to i přesto, že slyšeli řeči o prázdném hrobě... Prostě měli toho všeho dost. - To se stane snadno, že se věřící v jiných křesťanech zklame...; anebo když občas přijdou věci, které člověka sejmou (nemoc, nepředvídatelné okolnosti,...). A ještě těžší to někdy je, když uvidím, co jsem já sám zkazil... A co teprve, když se zdá, že zklamal i Bůh: že nenaplnil naše očekávání a nevyslyšel naše prosby... - A co v té chvíli dělá Ježíš? Jde s člověkem. Je to neuvěřitelné: jediným, kdo neopustí člověka zklamaného křížem, je sám ukřižovaný. To proto, aby se cesta zklamaného člověka stala cestou s Ježíšem; a aby se pohled zklamaného člověka změnil... - Ježíš emauzským učedníkům nevyvrací, že se v pátek stala velmi zlá věc, ale vede jejich oči a mysl dál: Proto začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje (Lk 24,27). --- A další zajímavá věc: podle Lukáše jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali (Lk 24,16), přestože spolu předtím ti učedníci hovořili o tom všem, co se stalo (Lk 24,14). Mluvili o Ježíšovi, ale nepoznali ho. To je trvalé riziko pro naše křesťanské životy a pro naše křesťanská společenství. Když mluvíme o Ježíšovi, ještě to neznamená, že jsme ho poznali. Důvod je stejný jako u těch dvou: oni prostě nečekali, že přijde. A pokud nečekáme, že mezi nás přijde Ježíš, je to špatně. To je kořen jejich i našeho životního smutku a zklamání: když nepočítáme se Zmrtvýchvstalým... Řekli jsme, že na začátku byli nechápaví a zklamání; na konci příběhu se jim oči otevřou, Ježíš zmizi a oni se vracejí do Jeruzaléma, aby se podělili o svou radost...(Lk 24,31)... Ano, po setkání se Zmrtvýchvstalým už nelze zůstat na místě a být „stejným“.... Setkání těch, kdo ve svém životě poznali Zmrtvýchvstalého, je tedy výsledkem daru i rozhodnutí: daru od Pána, který se dává tehdy i dnes poznat; a rozhodnutí člověka, který se pak vydá klidně i opačným směrem, než jaký si usmyslel sám, ještě bez Pána... - Prosme o obojí: o dar poznání i rozhodnutí: Pane, dej nám svým slovem oheň pro naše srdce, když pro zklamání a smutek už nehoří... Dej správný směr našim cestám a doprovázej nás všude tam, kam jdeme jako jednotlivci, rodiny i farnost, ať nevydáváme svoje cíle za Tvoje... Pomoz nám, ať na svých cestách mluvíme nejprve s Tebou a až pak o Tobě... Dej nám dar poznat Tě v Eucharistii, lidech i okolnostech... Proměň nás, ať smutek změní v radost; ať ti můžeme děkovat, že jsi stále s námi a neopouštíš nás...