3. velikonoční neděle Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 30.4.2017
Sk 2,14-28 Ž 16 1 Pt 1,17-21 Lk 24,13-35
Minulou neděli jsme slyšeli o Ježíšově prvním setkání s apoštoly a pak ještě dalším, tentokrát už i s Tomášem... - Dnes slyšíme o dalším setkání, které se událo nedaleko Emauz: dva obyčejní muži, kteří kamsi jdou a smutně probírají nedávné události. Až ten třetí pocestný, který se k nim přidá a dá se s nimi do řeči, jim začne vnášet do všeho trochu světla. Zprvu je však nic netrkne. A to přesto, že se na něj dívají, že s ním mluví, že slyší jeho hlas... Učedníci v ten moment Ježíše však vůbec nepoznávají. - Nestává se i nám, že jdeme svojí všední cestou; zdánlivě možná sami, a až zpětně nám dojde, vždyť jsem tam nebyl sám! Vždyť Bůh tam byl se mnou! Ano, pro víru nejsou tím důležitým orgánem jen oči nebo nějaké vnější znaky... Ježíš jim pak začne vykládat Bibli. Začal od Mojžíše a ukázal jim, že Boží cesta s člověkem má od začátku pevný cíl, že kříž a vzkříšení jsou pointou Starého zákona a základem Nového zákona. A pak, když se Ježíš nechá přemluvit, aby ještě neodcházel, ale aby s nimi povečeřel, při jídle láme chléb a podává jim... Učedníci velmi dobře chápou smysl tohoto konání. A v ten moment je jejich pochopení úplné; teď prozřeli... - Ještě jeden aspekt ukazuje dnešní evangelium: jak setkání ve slově, tak ve svátosti Eucharistie se uskutečňuje ve společenství. Víra má tedy i sociální aspekt. Proto chodíme do kostela, a chodíme i opakovaně; proto si nevěříme každý jen sám pro sebe: protože víra se rodí a posiluje v rozhovoru, ve společenství, ve sdílení... A když společně slavili Eucharistii, tu Ježíš najednou zmizel jejich zrakům. - Neupadnou do smutku a zoufalství, že Ježíše nevidí? Ne, protože teď je to jinak: když šli cestou do Emauz, byli zoufalí a smutní - protože neviděli to, co vidět měli - svého živého Pána... Teď sice svého Pána před sebou nevidí, ale radují se - protože vědí, že i když zmizel jejich očím, rozhodně neznamená, že by tu nebyl... Víra nepotřebuje vidět, sáhnout si. Jistota víry, která vyrůstá právě ze slyšeného slova a svátostí, vidí víc, než vidí lidské oko; vidí dál, než vidí historikové a důkazy... Z ustrašených, zklamaných a bezradných lidí se stali lidé radostní, energičtí, akční... Také my se máme vrátit z kostela ke své práci, ale i my máme jít a žít s novým elánem vycházejícím z hluboké víry ve Zmrtvýchvstalého...