3. postní neděle C Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 24.3.2019
2 M 3,1-15 Ž 103 1 Kor 10,1-12 Lk 13,1-9
Ježíšovo dnešní podobenství je typický příběh s otevřeným koncem. Ne-víme, jak fíkovník nakonec dopadne: jestli opravdu ponese příští rok plody a všechno bude v pořádku; nebo jestli neponese a bude poražen; nebo jestli se ce-lý příběh bude za rok opakovat stejně... Podobenství o neplodném fíkovníku velmi výrazně odkazuje na jiná mís-ta v Písmu: můžeme si při slyšení tohoto slova vzpomenout na kázání Jana Křti-tele ve třetí kapitole Matoušova evangelia: Sekera je už přiložena ke kořeni stromu a každý strom, který nenese ovoce, bude vyťat a hozen do ohně... Ale zároveň – nebo spíš naštěstí - také na Ježíšovu řeč o kmeni a ratolestech v patnácté kapitole evangelia podle Jana: Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně... Právě skrze tyto odkazy chápeme, co nám dnešní podobenství chce říci. Bez spojení s Kristem; bez toho, aby se On o nás staral, nemáme šanci nést ovo-ce. Alespoň ne to, které má Ježíš na mysli - ovoce Jeho lásky, lásky, která trvá věčně... Proto není dnešní evangelium především varováním nebo morálním apelem typu: seber se, člověče, a už konečně se sebou začni něco dělat - nebo špatně dopad-neš... Je to výzva k tomu, abychom byli s Ježíšem, abychom se jím nechávali pře-tvářet, abychom Ho nechali o nás pečovat... - Až se nám bude zdát, že se náš ži-vot neubírá směrem, kterým jsme si představovali, a budeme blízko tomu, stě-žovat si a vyčítat Bohu, co na nás dopouští; zastavme se na chvíli. Spolehněme se na to, že nás miluje, že je naším vinařem a my stromem, který může rozkvést do krásy. Jen je třeba okopat a odkopat vše, co nás dusí. Nebo lépe řečeno – ne-chat se okopat a zkypřit; vydržet Boží péči a léčbu, které jsou mnohdy nepříjem-né...