3. postní neděle A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 19.3.2017
2M 17,3-7 Ž 95 Ř ím 5,1-8 Jn 4,5-42
Dnešní čtení spojuje motiv žízně a vody k jejímu uhašení. Tak jako žízní Izraelité na poušti, žízní i obyvatelé Samařska, kteří chodí pro vodu k Jakubově studni... - Galilea je až za Samařskem, ležícím severně od Jeruzaléma. Ježíš se vrací do Galiee, protože farizeové v Jeruzalému se ho chtějí zmocnit a zabít ho. Chtěl se proto vrátit zpět a zvolil k tomu přímou cestu právě přes Samaří. Zbožní Židé se této cestě vyhýbali, protože vztahy mezi nimi a Samařany, které pokládali za heretiky, nebyly právě nejlepší. Původ tohoto rozkolu sahá až do babylonského zajetí. Asyrská okupační moc sem přesídlila cizí národy a právě pro svoje smíšení s nimi byli Samařané považováni za nečistý národ... - V evangeliu čteme příběh o setkání Ježíše se samařskou ženou. Vidíme tedy, že Kristus překonává onen zažitý židovský předsudek a využívá tohoto setkání nejen ke hlásání radostné zvěsti Samařanům, ale také k našemu poučení. Ale všimněme si blíž poselství, které Ježíš prostřednictvím té ženy předává nejen jejím spoluobčanům, ale i nám. Nejenže nedává najevo žádnou povýšenost, ale dokonce ženu prosí, aby mu dala napít. - Jestliže Boží Syn něco od člověka žádá, je to vždy proto, aby mu sám mohl věnovat daleko větší dar. Po ničem jiném netouží Pán Ježíš víc, než abychom my toužili po něm; abychom toužili po Bohu, po zdroji živé vody - života věčného... - Nikdy jindy se Ježíš tak otevřeně před Židy nepřihlašuje ke svému mesiášství jako zde, před touto samařskou ženou. Právě na tomto místě chce zjevit plnou pravdu o Bohu Otci, který posílá svého Syna, aby přinesl světu živou vodu Boží lásky a odpuštění. - Ježíšův dlouhý a trpělivý rozhovor přináší své plody. Při setkání s Bohem žena nakonec veřejně přiznává své hříchy; pochopí, co Pán nabízí, a uvěří v něho. V ten moment si to nemůže nechat pro sebe a běží to oznámit ostatním... A tak dochází k paradoxu: V jeho domovině, v Galileji, Pána vyhnali, dokonce jej chtěli shodit ze skály; v Jeruzaléme ho chtějí zabít; a zde město jeho nepřátel jej prosí, aby zůstal... - Tak jako přírodní voda je nezbytně nutná k fyzickému životu, tak i pramen, který nám nabízí Kristus, je potřebný k dosažení našeho duchovního cíle a tím je věčný život v radosti. Jak snadno se stává, že se na tuto skutečnost zapomíná. Člověk zjišťuje, že se dá docela dobře žít i bez napojení na božský zdroj duchovního občerstvení. Jenomže celý život pak žízní po štěstí, které mu nic stvořeného nemůže přinést... V tomto smyslu i postní doba může být dobou radostné zbožnosti a horlivé lásky; znamením, že také my jsme uvěřili a víme, že Ježíš je skutečně Spasitelem světa, který nám nabízí vodu do života věčného...