29. neděle v mezidobí A, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy , 22.10.2017
Iz 45,1-6 Ž 96 1 Sol 1,1-5 Mt 22,15-21
Dilema Co komu dát a jak vše rozdělit? - Nejde o žádné balancování, ale o hledání vyváženosti vztahu mezi Bohem a světem; mezi tím, v co se věří, a v čem se žije. "Dávejte, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu." Ježíš nás tedy osvobozuje od vnitřních tlaků a staví nás na zem pravdy. Najednou chápeme, že nejsou dva světy, ve kterých se pohybujeme - svět víry a svět lidské vlády. Je jen jeden řád - ten Boží, vždyť všechno stvořil Bůh. A vláda, či parlament mají od Boha propůjčenou autoritu tento řád udržovat a rozvíjet pro blaho všech... Na denáru je císařův obraz - a proto mu denár patří... Ale v člověku je křtem vepsaný Boží obraz (Gn 1,27), a proto člověk patří Bohu... Věřící člověk není pouze vržen do světa, aby tady trpěl; ale Bůh ho povolal k životu, aby kolem sebe zviditelňoval kousek Božího království... Čím duchovněji totiž člověk žije, tím se do okruhu jeho lásky a chápání vejde víc toho, čemu se říká svět. Pak všechny otazníky mizí. Víc rozumí tomu, že vnější viditelný svět souvisí s tím neviditelným. Pán stále v církvi i ve světě působí. Naše naladění se na jeho frekvenci otevírá stavidla pro příliv další milosti. Svět i my všichni v něm máme své místo a také i poslání. Proto, cokoliv poctivě děláme pro tento svět (třeba i placení daní, nebo chovat se ekologicky), děláme pro Boha... - Jemu jde o naše srdce, tedy spásu a věčnou blaženost. Proto naším posláním není opustit svět, ale zůstat v něm; a současně nepřestat být ve spojení s Bohem. Rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé... Pán Bůh nás stvořil jako svůj obraz. Patříme jemu. Nezapomeňme mu každý den poděkovat. Kéž jeho obraz v sobě nezašpiníme nebo hříchem nezničíme...